Zpěvák Kryštof Michal, kytarista Hynek Toman & spol. zároveň vyrazí na turné, které začne 19. října v Pardubicích.
"Vydáním obou starších desek reagujeme na neutuchající zájem fanoušků. Od roku 2000 jsme je odkazovali do patřičných mezí s tím, že alba So, What? a Medicine Man zmizela v roce 1997 z trhu. Tenkrát kapela přestala načas fungovat a nikdo nevěděl, jestli se dá znovu dohromady," vysvětluje Kryštof Michal.
"Supporti" nakonec ožili a stali se žádanou kapelou na domácí scéně. Nahráli desky Regeneration?, Tune Da Radio, koncertní DVD či své zatím poslední album Midlife. A propustili kytaristu Yardu Helešice.
"Myslím, že právě teď přišla správná chvíle na obnovené vydání prvních desek. Necháváme je v původní podobě. Jen jsme je spojili do jednoho titulu jako dvojalbum, které stojí méně peněz než dvě samostatné desky. V původní verzi alba Medicine Man nebyly texty, které jsme zařadili na nové vydání. K tomu jsme přidali i naše tehdejší videoklipy," dodává Michal.
První fandové zažili Support Lesbiens jako představitele syrové, nekompromisní hudby, zatímco nynější publikum zná spíš jejich popové hity Bet My Soul nebo Cliché.
"Fandové se můžou rozdělit na několik táborů. Jedni nebudou nic řešit. Druzí si možná řeknou, že kdysi to nebylo vůbec špatné. Ti, kteří tíhnou k tvrdší muzice, třeba konstatují: ,Supporti asi opravdu změkli.‘ A popověji naladění posluchači možná uznají: ,Je dobře, že se kluci takhle vyvíjejí.‘ Nemáme záměr navozovat jinou atmosféru. Vydáváme desky, které zmizely z trhu, takže jen doplňujeme náš katalog," míní Kryštof Michal.
Když alba So, What? a Medicine Man vznikala, vnímal svět v ostřejších barvách. "Jsou to prapůvodní nápady. Mnohé z toho, co nás charakterizovalo, když nám bylo osmnáct. Vládly emoce, radikalismus, podání muziky bylo tvrdší, syrovější. Teď je hudba propracovanější, nahrávky mají větší kvalitu. Liší se hodně, ale také málo," míní Michal.
Když lidi poslouchají z rádia Cliché, někteří mají pocit, že kapela se posunula do popové roviny. "Ale po koncertě za námi přijdou a říkají: ,Ono je to nakonec tvrdší, než jsme čekali.‘ Odpovídám, že muzika je tvrdší, jako byla vždycky. Živé hraní zůstává stejné. Je to jen o tom, kterou píseň kapela vystrčí lidem mediálně pod nos a pod oči," říká Michal.
Laická veřejnost pak většinou nestuduje, jaký je zbytek desky. "Nebojujeme se škatulkami. Když nám někdo řekne, že jsme popaři, tak mu na to i kývneme. Pokud se hudba, byť třeba supertvrdá, stane populární, je to vlastně pop. To se nedá nic dělat," vysvětluje Michal.
Kapela už pracuje na příštím albu, které chce vydat na podzim příštího roku. Jaký bude jeho zvuk, ponese se třeba v duchu návratu k radiálním kořenům? "Ne. Stále platí, že nevíme, jaké písně dáme dohromady. Máme asi osmnáct nápadů, nová deska se začíná klubat. Mluvit o její podobě je zatím scestné. Nemáme ani texty, se kterými začne vznikat nějaký duch té desky."
Prý je nejlepší nechat muziku kynout. "Zaděláváme ji jako těsto. Aby došla do tvaru, kdy se dá zpracovávat. Pak uvidíme," dodává Kryštof Michal.
