Zástup lidí kolem jediného, centrálně umístěného pódia se zahušťuje. Tvář z plakátů zvoucích na jednu z nejznámějších tanečních akcí v Česku se objevuje na projekčních plátnech. La-di-da zdvihá ruce a loučí se. Krátká odmlka ukončuje její set a pavilon Z brněnského výstaviště už rozeznívá melodie z vinylu Carla Coxe.
Z pod pódia zazáří laser, prostor rozříznou zelené paprsky klouzající i po pruzích látky napnutých nad hlavami lidí do podoby britské vlajky. Napětí vrcholí, pískot je ohlušující. Slavný dýdžej se konečně staví za pult a zdraví publikum.
Tříhodinový set zahajuje svižně. Způsob, jakým si pohrává s mícháním rytmů, však dává spíš jen tušit, co všechno tenhle veterán taneční hudby umí. „Je to krutý, a to teprve začal,“ nadšeně hodnotí první Coxovu půlhodinu pětadvacetiletý Aleš Novotný z brněnských Bosonoh.
Srovnávat Coxe s předchozími dýdžeji podle něj nemá smysl. „Krásně si hraje s lidmi. Je to prostě bombarďák. Chtěl bych ho ale vidět spíš v nějakém klubu,“ spekuluje nad masovostí akce.
V přízemní části se většina návštěvníků oddává tanci, ochoz je spíš místem pro pozorování. Výhled na dav i otáčející se pódium je odtud hezký a vstup je zamezen všem pod osmnáct let.
Největší taneční party pod střechou tradičně přilákala do Brna lidi ze všech konců České republiky. Petr Hlaváček však přijel z Prahy speciálně kvůli Coxovi. „Byl jsem na Orion Hall už jednou. Z předchozích dýdžejů se mi nejvíce líbil Orbith, dobře se na něj tančí,“ hodnotí domácí dýdžeje.
Tříhodinová show Carla Coxe návštěvníky Orion Hall nezklamala. Nezbývá než doufat, že se v Česku - stejně jako v západní Evropě - začne brzy objevovat i na menších akcích, u nichž bude moci počítat s náročnějším publikem.
