Dočetl jsem se, že na Bauhaus Staircase jste začali pracovat během lockdownu 2020, kdy jste v sobě, jak jste sám prohlásil, skrze šílenou nudu znovu objevil sílu a kreativitu k tvoření hudby. Jak vás přesně lockdown a „šílená nuda“ nakoply k psaní muziky?
Po předchozí desce The Punishment of Luxury z roku 2017 jsme se s Paulem (Humphreys, zpěvák a klávesista OMD – pozn. red.) v podstatě shodili, že už asi nebudeme míst dost sil a energie na další album. Jenže když nastal lockdown, seděl jsem zavřený doma v pracovně a říkal jsem si: tak jo, co teď budu dělat? Nemůžu jít pořádně ven, nemůžu se vídat s přáteli, zajít si do posilovny nebo kamkoliv, tak čím se zabavím? Takže jsem si zapnul počítač a otevřel složku, kde uchovávám nápady na nové písničky, rozpracované melodie a podobně. Říká se, že kreativita znamená 5 % inspirace a 95 % potu. Takže jsem se začal potit. Oprašoval jsem torza písniček, s kterými jsem zatím nebyl dostatečně spokojený, napsal jsem Paulovi, aby mi poslal věci, které má připravené on, a společně jsme to dávali dohromady. Nerad pracuju „na dálku“ přes internet, ale v tomhle případě jsme bohužel neměli na vybranou.
O Bauhaus Staircase jste se vyjádřili jako o nejpolitičtější desce OMD. Jak vidíte současnou situaci ve světě?
Je válka na Ukrajině, Izrael útočí v Gaze, což je samozřejmě velmi znepokojivé. Přesto ale zůstávám pozitivní a myslím si, že svět je stále lepší místo k životu. Máme víc léků a možností, jak se vypořádat s nemocemi, netrpíme hladem, máme zajištěné vzdělání a podobně. Jsem velký zastánce demokracie, podle mě je to jediný možný způsob, jak najít společnou řeč a žít v jednotě. Pochopitelně mě štve, když si někdo principy demokracie vykládá po svém nebo se je snaží zneužít ve svůj prospěch. O tom na novém albu zpívám v písničce Kleptocracy, to je velmi politická a velmi naštvaná skladba.
S tím souhlasím, za vše hovoří už úvodní verš „Nezáleží na tom, koho jste zvolili/protože právě toho člověka si koupili“.
Ano, to přesně vyjadřuje, o čem jsem mluvil.
Hovořil jste o tom, že Bauhaus Staircase by mohla být posledním albem OMD, ale že byste do budoucna nevylučoval spolupráci s jinými umělci – je to pravda?
Těžko to říct nějak s určitostí. Nevím, jestli se nám ještě někdy podaří natočit opravdu silné album, ale co se mě týče, pořád mě baví vymýšlet nové věci, skládat, psát. Stále mám v záloze několik zatím nepoužitých nápadů a možná by bylo nejlepší, kdybych je dotáhl s někým dalším mimo okruh OMD. Každopádně teď se soustředíme na promo Bauhaus Staircase, které mimochodem zahrnuje náš první koncert v Česku, na který už se moc těšíme.
Když jsme u toho, je pravda, že jste v hloubi 80. let v tehdejším Československu odehráli víceméně utajený koncert v rekreačním středisku Orlík, což měla být výměna za návštěvu továren Tesla?
Na to se mě ptalo už několik dalších lidí, ale není to pravda. Nikdy jsme u vás nehráli. Ano, byl jsem se podívat v Praze, ale co se týče koncertů, 10. února 2024 odehrajeme skutečně první koncert v Česku.
Čili je to něco jako urban legend v hlavní roli s OMD. Na českou premiéru se tedy těšíte?
Těšíme se opravdu moc, vždycky je vzrušující hrát někde, kde jste dosud nekoncertovali. Je to zajímavá zkušenost jak pro kapelu, tak samozřejmě i pro publikum. Nevíte, co čekat, jak budou lidé reagovat. Co se jim asi bude honit v hlavách: zvládnou ještě odehrát dobrý koncert? A jaké písničky budou hrát? Pokud má někdo z našich českých fandů pochybnosti, chtěl bych je ujistit, že jsme pořád ve formě a všem nakopeme zadky. Zní to možná velkohubě, ale je to tak. A co se týče písniček, tak z Bauhaus Staircase zazní tak pět věcí, zbytek budou starší skladby. Samozřejmě musí zaznít Electricity, Enola Gay, Joan Of Arc, Souvenir nebo So In Love. Sám se už nemůžu dočkat, jak naše ztráta koncertního panenství v České republice dopadne.
