RECENZE: Miley Cyrusová na albu Plastic Hearts dospěla a přitvrdila

Albem Plastic Hearts se Miley Cyrusová, někdejší teenagerovská hvězdička z disneyovského seriálu Hannah Montana, definitivně stala zpěvačkou, kterou je třeba brát vážně.

Zahraniční hudební časopisy a servery hlásají, že pro ni touto deskou začala rocková éra.

To samo o sobě nic neznamená, rock není ta nejsprávnější a nejlepší muzika na světě, ale má-li to znamenat, že Plastic Hearts je krokem k upřímnosti a skutečnému prožitku, nelze než souhlasit. Navíc je to zábavná jízda, alespoň v první části alba.

Úvodní šleha WTF Do I Know napumpuje adrenalin do žil, úderný refrén, odsekávané kytarové riffy a účelně pulzující basová linka zatápí pod kotlem chytlavé melodické linky. A to je teprve začátek, následující titulní Plastic Hearts startují perkuse jako od Rolling Stones, i ten rozevlátý vokál a znovu velmi zpěvná melodie v refrénu velmi příjemně překvapí. Pop se zdravým rockovým jádrem.

Jedeme dál, Angels Like You je balada. Žádný cukr, když se do toho Miley v refrénu opře, zní to spíš, jako kdyby jí někdo do zjitřených ran sypal sůl. Pálí to, ale nemáte pocit, že by z vás někdo okázale ždímal slzy dojetí.

Duet s Duou Lipou Prisoner je zábavná, ale tak trochu účelová záležitost, mnohem lepší je Gimme What I Want, svůdná, s kočičí ladností se lísající elektro-glamová lahůdka, po střechu narvaná atmosférou tanečního klubu jen pro zvané.

Plastic Hearts

70 %

Miley Cyrusová

Vrcholem desky je ale dvojice skladeb Midnight Sky a High. První zcela rezignuje na kytary a sází na nostalgií nabitý refrén, působivou atmosféru a zcela přesvědčivý Mileyin zpěv.

High je lamač srdcí s prostým, ale krásným textem. „Nechybíš mi, ale pořád na tebe myslím a nevím proč,“ zpívá Cyrusová v refrénu. Může to být reflexe jejího rozpadlého manželství s hercem Liamem Hemsworthem, ale má to velkou sílu a hlavně univerzální platnost. Hate Me je spíše vycpávka, do hry album opět vrátí Bad Karma s hostující Joan Jett. Dusavý, vyloženě „dámský“ mejdanový kousek.

Plastic Hearts je dospělá, dotažená práce zpěvačky, která přesně ví, co a jak chce sdělit, a umí si vybrat pravé spolupracovníky – v tomto případě zejména producenta Marka Ronsona, který odvedl kus práce s Amy Winehouse, Adele nebo Bruno Marsem. Není to album, které vzniká jednou za deset let, ale v každém případě má cenu si ho opakovaně a pozorně poslechnout. Stojí na skladatelském a pěveckém umu, nikoliv na prvoplánových bulvárních výkřicích.