Miles Davis at Newport (box)
Box nazvaný Miles Davis at Newport 1955–1975 je čtvrtým pokračováním The Bootleg Series. Tedy řady davisovských archivních vesměs koncertních nahrávek, které v drtivé většině dosud nebyly oficiálně vydány.
Některé existovaly pouze na černém trhu jako pirátské desky, tedy takzvané bootlegy. Odtud název celé série. Stejný projekt s velkým úspěchem průběžně vychází také z archivů Boba Dylana. Ten už má ovšem na kontě jedenáct kompletů, zatímco autorizované bootlegy Milese Davise jsou de facto stále na začátku.
První obsahoval evropské koncerty z roku 1967, druhý vystoupení na stejném kontinentě o dva roky později a třetí ve slavném sále Fillmore v roce 1970. Aktuální čtyřalbum je opulentním průřezem Davisovými vystoupeními na jednom z nejprestižnějších jazzových festivalů světa v americkém Newportu.
Nejstarší zde zachycené nahrávky pocházejí z roku 1955, kdy byl Davis už sice hvězdou moderního jazzu první velikosti, ale ještě ne všeobecně uctívanou a v podstatě nadžánrovou „megastar“.
Tehdy zde vystoupil jako člen příležitostné sestavy, hrající pod označením All-Star Jam Session, v níž hráli i další mimořádní muzikanti té doby, třeba klavírista Thelonious Monk nebo barytonsaxofonista Gerry Mulligan. Milou pikanterií je, že hudebníky uvádí na scénu a publiku představuje sám velký Duke Ellington v roli moderátora.
Tři roky nato se Davis do Newportu vrátil v čele sexteta, v jehož sestavě září jméno saxofonisty Johna Coltranea, a v letech 1966 a 1967 zde představil své slavné „druhé velké kvinteto“, v němž mimo jiné hráli Herbie Hancock na piano a Wayne Shorter na saxofon.
Potud se bavíme o rozvíjení hudby, se kterou Miles Davis začínal, tedy o akustickém moderním jazzu, jehož základ spoluformoval jako mladíček v bebopovém období, až se dopracoval zcela originálního přístupu v šesté dekádě.
Na jejím konci ovšem jeho myšlení zaznamenalo zlom – a newportské nahrávky to skvěle dokreslují. Jako první ryzí jazzman začal Miles Davis používat ve svých kapelách elektrifikované nástroje a vlivy rocku, který zrovna na konci „sixties“ prožíval svá nejlepší léta.
Hned s několika kapelami, hrajícími funky rytmy a vysloveně psychedelické improvizace, přijel i na newportský festival.
Když si posluchač pustí úvod kompletu s vlastně velmi decentními nahrávkami standardů typu Round Midnight a pak skočí například ke skutečně ze řetězu utrženému šílenství sedmičlenného bandu se dvěma elektrickými kytaristy z roku 1973, hudebně jako by uběhlo několik světelných let. Génius Davis to zvládl za pouhých osmnáct roků.
