Gerry and the Pacemakers jsem viděl koncem sedmdesátých let v klubu Quartier Latin v Západním Berlíně. To byl bigbeatový klub kde začínaly a končily kapely a hrály i jazzové osobnosti. (Viděl jsem tam i "emigranta" Miroslava Vitouše, kterého tenkrát Downbeat vyhlásil za nejlepšího jazzového basistu světa.) To už měli Pacemakers silně po sezóně, ale Gerry Marsden byl takový zpěvák, že se tajil dech. Byl to pro mne takový zážitek, že si na to živě vzpomínám ještě dneska.

Mel jsem dvakrat prilezitost si tu hymnu vyslechnout pred zapasem na Anfield pred zapasem. Ackoliv nejsem primo fanda Liverpoolu, kdyz slysite ten zpev z padesati tisic hrdel, citite jak vam jezdi mraz po zadech. Moc prijemny pocit.

Nebýt těch fotbalistů, tak po té písničce dávno neštěkne pes. Natož po té kapele i s frontmanem.

Píše někdo, kdo o tom ví velký kulový.

Virus, běž jinam. Tady se vzpomíná na Gerryho Marsdena, na hudebníka.

YNWA, patrně nejslavnější fotbalová hymna na světe. Tohle dejte raději do rubriky sport, nefotbalovým fanouškům to moc neřekne. Ale kdo miluje fotbal, a i když nefadní zrovna Liverpoolu nebo Borussii, tak tohle uznává. V té písni je přátelství, naděje dobrý konec. Chorál desetitisců fanoušků na stadionu vyvolává přijemné mrazení a husí kůži.

A já dycky myslel, že je od Raye Charlese...

Ale jak jsem si právě vygooglil, ta píseň je mnohem starší (z muzikálu z r. 1945) a napsal ji někdo úplně jiný (Rodgers and Hammerstein).

Vy jste fakt paka, nedáte do titulku ani jméno nebožtíka, ani kapely, ale fotbalisty, kterým se líbila jedna písnička.

Doufám že můj nekrolog bude jednou psát někdo s mozkem...

Ono kdyby napsali Gerry Marsden, tak to budou vědět tak dva lidé z deseti. Tři, možná.

Marsdena je velká škoda. Napsal hity "Ferry Cross The Mersey" nebo "I'm The One", a jak s Pacemakers hráli "How Do You Do It", "I'll Be There" a "I Like It" i zmiňovanou "You'll Never Walk Alone", to byla lahůdka. Do šedesátých let zaslouženě patří. Budiž mu země lehká.

YNWA