Většina kapela vyzařuje leckdy až nezdravou ambicióznost. To rozhodně není případ Blue Sundown. Určitě i oni mají své ambice, ale není to moc vidět – působí až roztomile neprůbojně.
Může za to z velké části i jejich hudba – až zásadově neagresivní, melancholická, přitom melodická a nevtíravě hitová. Blue Sundown vyrostli na indie kytarovkách začátku devadesátých let a zakřiknutá nostalgie té scény je na nich po všech stránkách znát.
"Nejdřív jsme viděli klip Ecstasy Of St. Theresa, potom hráli u nás v Trnavě Here na turné k první desce. Byl jsem z toho koncertu úplně hotový," vzpomíná na první impulsy kapelník a baskytarista Jozef Lančarič.
Blue Sundown založil v roce devadesát šest a od té doby vydali už dvě alba - debut Dreamlovers vyšel před třemi lety. Teď je tu novinka se zvláštním názvem Tomjork. Pocta frontmanu Radiohead?
"Taky. Ale vzniklo to tak, že během nahrávání desky jsme stavěli sněhuláka, udělali jsme mu oči ze špuntů od vína, ale byly trochu nakřivo, a to nám připomnělo právě Thoma Yorka. Tak jsme po něm sněhuláka pojmenovali, jen jsme to trochu poslovenštili," vysvětluje Jozef.
Blue Sundown by se rádi prosadili i u nás, ale zatím to jde velmi ztuha. U nich doma je jejich pozice lepší, i když o nějakém hvězdném statutu si můžou vzhledem k charakteru své hudby nechat jen zdát.
"Kdybych to řekl sportovní terminologií, jsme druholigová kapela někde ve spodní části tabulky, co bojuje před vypadnutím do třetí ligy," říká Jožo skromně. Berte to ale jen z pozice komerční úspěšnosti – co do kvality a nápaditosti hrají jasně ligu mistrů.
RYCHLE
Kdo: Neprůbojná, ale o to sympatičtější parta ze Slovenska.
Co: Druhá deska Tomjork.
Proč: Hrají tuze příjemný kytarový pop.
Verdikt: Jestli jste si jich doteď nevšimli, koukejte to dohnat.
Web: www.bluesundown.sk
