Tatam je první dekáda jednadvacátého století, kdy tehdy ještě Benátská noc lákala na zahraniční hvězdy jako Dream Theater, Tarju Turunen, Kim Wilde, Edguy či Suzi Quatro. Často na několik cizích kapel najednou. Nyní Benátská! s Impulsem nabízí hlavně tuzemskou muziku, ne špatnou, ale taky nic jedinečného. Vesměs stálice, které můžeme potkat na řadě přehlídek. Z toho se letos pokusila vybočit dvěma jmény. Švédští Europe byli skvělí. A Gott nepřijel.
Aby nedošlo k mýlce, to není výtka. Festival zná své publikum a sází na jistotu. Dramaturgická opatrnost zamrzí, ale obchodně jistě funguje. Navíc za nemoc nikdo nemůže a je jasné, že Karel Gott se na vystoupení těšil. Jak jsme mohli vidět i u letos přítomného Václava Neckáře – ani pro letitého muzikanta není větší odměny než nadšené publikum. Ale je fakt, že když si pořadatelé pozvou osmdesátiletého pána po těžké nemoci, který notabene ze zdravotních důvodů už jeden letošní velký koncert zrušil, měli by mít plán B. A narychlo uplácaný program tří Gottových hostů bez jediné jeho písničky prostě dostatečnou náhradou nebyl. A to ani když se Ilona Csáková, Markéta Konvičková a Petr Kolář upřímně snažili.
V případě zmíněného Neckáře byl letošní koncert náhradou za vystoupení, které se loni neuskutečnilo, protože areál zrovna zalila obří bouře. Tentokrát počasí vyšlo, bylo vedro, dusno, sice nic extra příjemného, ale ani silný vítr a těch pár kapek, které spadly v sobotu, nemohly přerušit program. Díkybohu za to, bouřky jsou největším strašákem open air akcí.
Benátská! s Impulsem přinesla také jeden zdánlivě neuvěřitelný příběh, který se odehrál v zákulisí a dokázal, že praví muzikanti hudbu milují, ať už je jejich hvězdný status jakkoliv zbytnělý.
Joey Tempest z Europe totiž cestou na festival náhodou slyšel nahrávku Richarda Müllera a projevil přání potkat se se slovenským zpěvákem po jeho vystoupení. „Skvělá kapela, výborná funková sekce, skvělý výraz jeho hlasu, vypadá to, že ví, o čem zpívá. Nerozumím příliš mnoha slovům, ale bylo to zajímavé,“ chválil Tempest a v kuloárech šla informace, že si Müllerovo cédéčko vyžádal i jako suvenýr na doma. A překvapivé setkání potěšilo i Müllera, který si hlavně pochvaloval publikum: „Bylo magické, úžasné. Tak skvělou atmosféru si budu dlouho pamatovat. Navíc, když jsem sešel z pódia po koncertu, čekal na mne Joey Tempest z Europe. Neuvěřitelné!“
Mistr zvukového smogu
Ovšem ne vše bylo v libereckém Vesci magické. Poté, co se Rock for People v tomto ohledu letos ukáznil, přebírá štafetu v mistrovství zvukového smogu bohužel Benátská! s Impulsem. K čemu je jinak skvělá organizace s minimálními frontami u úzkého vstupu, skvěle zařízená kyvadlová doprava i areál uprostřed malebných kopců, když se k překřikujícím se pódiím přidává ještě diskohity hrající autodrom, katapult nebo akvazorbing. Na „hlavní třídě“ prodávaná cukrová vata už jen dotváří dojem poutě.
Je opravdu nutné „festival dobré nálady“ doplnit diskostánkem Hanácké vodky, který přímo uprostřed areálu přeřve jakoukoliv živou muziku, která se v dosahu ozývá? Benátská! s Impulsem se prezentuje jako rodinný festival, který si lidé mají přijít hlavně užít, a je to tak v pořádku. Přesto se vedle nejrůznějších atrakcí trochu zdá, jako by se zapomínalo, že v první řadě jde o hudební přehlídku.
A to při plném vědomí toho, že sponzorům, bez kterých by to celé uspořádat nešlo, je do jisté míry potřeba vyjít vstříc. Ale je vážně nutné, aby v samotném závěru festivalu, když nastupuje kapela Yo Yo Band, za ní na pódiu ještě během první písně běžel trailer na Angry Birds ve filmu 2?
