V jakém rozpoložení se chystáte na letní koncerty?
Těším se jako dítě na Vánoce. Mám za sebou hodně náročný rok – asi jako většina lidí. Už jsem zažila, přežila a zmákla docela dost překážek, ale teď už mi nějak docházely a možná i došly síly. Prostě všechno kolem mě bylo strašně špatně, včetně osobního života, starostí o blízké a podobně. Nějak se mi vše sypalo na hlavu a už jsem pod tou tíhou událostí plíživě chřadla. Neměla jsem žádnou radost ani vyhlídku na nějaké kompenzace té tmy kolem. Vím, že je hloupé, že to říkám zrovna já, která jsem tolik let všechny kolem povzbuzovala a motivovala k optimismu, naději a víře v dobré konce, ale prostě mi teď nějak došlo palivo. Většinou když mám nějaké napětí, těším se, až vypadnu někam ven, mezi lidi, třeba odzpívat koncert nebo se sejít s přáteli, ale teď nic takového nebylo možné.
Nic, co by vám dodávalo sílu a energii?
Opravdu nic. Měla jsem fakt temné období, plné rodinných trablů a dalších smutků. Probdělé noci, pocit beznaděje. Prostě totálně odporný rok. Pár mých kamarádů z tohohle stavu izolace dokázalo leccos vytěžit, zastavit se, nehonit se a být víc s rodinou nebo něco zajímavého tvořit, což jsem jim tedy přála, ale také upřímně záviděla. Já se až stydím za to, jak mě, takovou bojovnici a lvici, tenhle čas skolil. Vlastně jsme s Tomášem (Varteckým, kytaristou a zpěvaččiným partnerem, pozn. red.) za tu dobu udělali jen jednu jedinou píseň. Jmenuje se Na malou chvíli, je moc krásná, ale vždy z ní budu cítit takový smutek. Ale teď je čas se zvednout a vyrazit zas za světlem. Vždycky jsem se dokázala vzchopit, takže i teď to dám.
Koncerty a fanoušci vám v tom určitě pomůžou.
Je to má živá voda, vždy byla a bude. Jsem šťastná, že jsem si v životě vybrala tohle povolání a tuhle cestu. Občas je náročná emočně i fyzicky, ale ta síla a energie, která se mi během koncertů od lidí vrací, je naprosto jedinečná. Tak už abychom vyrazili na cesty. Ještě někde najdu ztracený hlas a bude to všechno úžasné.
Hlas vás neposlouchá?
Musím se přiznat, že co se týče péče o hlas a rozezpívávání se, jsem trochu lempl. Rozezpívala jsem se vždycky během začátku koncertu a pokaždé to klaplo. Asi to není moc profesionální, ale já k tomu mám prostě takhle punkový přístup. Postupem času se mi hlas upevnil, sedl si, zesílil a začala jsem zpívat trochu jinak než třeba kdysi v divadle Semafor. Teď jsem ale po té dlouhé pauze, kdy jsem ze sebe nevydala ani tón, poprvé v životě vyhledala pomoc paní profesorky zpěvu Hanky Peckové a věřím jí, že mě nastartuje. Je to skvělá operní pěvkyně, ale pracuje i s rockery a má hodně zajímavé vedení, techniku a styl výuky. Jsem ráda, že jsem se rozhodla ji vyhledat. Hned na první hodině mi dodala lehce ztracené sebevědomí, že prý mám hlas jako zvon a že slyší, že tam je a nikam neodešel. Věřím jí a 1. července to rozbalíme. Musíme ještě samozřejmě vydržet a respektovat drobná omezení, ale to všechno zvládneme. Žádné ohňostroje a bombastickou světelnou show nepovezeme, ale i tak to bude určitě jízda. Zahrajeme písničky, které mají naši fanoušci rádi, čekají na ně a konečně si je budou moci se mnou zase zazpívat. Bude to koncert pro živé lidi a budeme vnímat, že se radují a reagují. Žádné smutné online streamované koncerty někde na netu.
