Průšvih, slušně řečeno. Tvar naprosto "netelevizní", nic než mluvící hlavy, filmařsky natolik školácký, že by právě filmaře, kteří tu vystupovali, měl urážet. Obsahově pak nepřinesl nic, co bychom už stokrát neslyšeli: ódu na šedesátá léta, kdy "bolševik už tolik nevadil", ale filmy zaplatil, a pak protržená stavidla nářků nad současností. Prý "hrůza a bída", nikdo nic pořádného netočí, co vznikne, je vesměs špatné, taky politici jsou špatní, morálka je špatná. Snůška zmaru, až na pár mladších výjimek jen příval hořkosti jedné generace. Ještě smutnější bylo kádrování uvnitř profese: ten či onen kdyby prý netočili, nic by se nestalo. Z nafouknutého "případu cenzury" zbyla pouze tichá nuda pro diváka a pachuť uvnitř profese, tedy smutek vedle smutku.
Co ještě nadělily televize k výročí? Prima oslavila beneficí radši bezpečnější téma - Květu Fialovou, což nemohlo selhat díky duchaplné noblese herečky samé i stádečku zvířátek na pódiu. Nova si k 17. listopadu přizvala mohutnější tvorečky, ještěry z Jurského parku. Byl to sváteční večer z úplně jiného světa, ale aspoň s jasným hitem, což se o propadáku Země policajtů na ČT 1 rozhodně říci nedá. Sice poldům se Stallonem v čele předcházelo Ene bene, jeden z nejlepších českých filmů dekády, příběh o náhle nepodstatné politice a podstatných vztazích, jenže zřejmě zůstane nedoceněn i nadále. Nasadit ho čelně proti Spielbergovým dinosaurům totiž znamenalo téměř jistotu, že bude sežrán.
Přímo ke dvanácti letům uplynuvším od sametové revoluce se z domácích premiér vztahovali Hledači pevného bodu, dokument Pavla Kouteckého, který po celou tu dobu sledoval osudy čtyř aktérů listopadu 1989. Zcela nové ovšem byly jen úseky jejich životů z poslední doby, neboť předchozí etapy už byly uvedeny. A když si člověk zopakoval čtvero listování rodinnými alby, dospěl znovu ke zjištění, jak málo se proměňují politici, a že naopak nejzajímavější vývoj prodělal ten nejméně nápadný a nejmladší z hrdinů, Kryštof Rínský, jenž z politických tribun spadl rovnou na zem.
Vrcholný zážitek přinesl maďarský dokument Dědové a revoluce. Tamního premiéra z půli padesátých let zpovídal sám jeho vnuk: po domácku, u polévky, bez ohledů. Dal jsi střílet do studentů? Proč jsi pozval Rusy? Kolik jsi podepsal poprav? Bolestná, silně osobní očista na rodinné půdě: to je dokument, výročí nevýročí!
19. listopadu 2001 11:45
