Zlatý fond filmů má naději: jinde to dokázali

Praha - Nápad vypadá skvěle: sestavit zlatý fond kinematografie, soubor stovky nejdůležitějších snímků historie, s nímž by mohly pracovat tuzemské filmové kluby, školy, art-kina. Ale má i několik úskalí. Krom toho, že nákup práv a výroba kopií, případně videokazet a doprovodné publikace přijdou na miliony korun, musí se odborníci domluvit na seznamu sta filmařských "nej". A to nebude snadné. "Obeslal jsem spoustu lidí, přišlo několik návrhů a připomínek, ne moc, ale zase vydatných, takže dnes se sejdeme poprvé," říká autor projektu Jiří Králík. O čem bude řeč? "Hlavně o tom, zda jsme ještě vůbec schopni se dohodnout na konečném výběru filmů!"

Jistou naději čerpá Králík ze zahraniční praxe: i v Rusku dokázali připravit aspoň reprezentativní knihu k výročí kinematografie, zahrnující stovku filmů, režisérů a herců. Hlavní vzor však představuje David Meeker z londýnského archivu; ten za několik let vytvořil zlatý fond, který dnes čítá na 360 klasických děl, přičemž téměř polovina z nich se už dočkala nové kopie a některá provází i kniha. Začínal také od stovky, která se měla stát "knihovnou" technicky dokonalých verzí k promítání v londýnském Museum of the Moving Image. A seznam filmů sestavil sám. "Trvám na tom, aby celý podnik vedl jeden člověk, nelze dělat dramaturgii prostřednictvím nějakého výboru - někdo musí být za všechno odpovědný," prohlásil v jednom rozhovoru Meeker. Vzal tak na sebe i případnou kritiku - samozřejmě v následné anketě snad nebylo člověka, kterému by v Meekerově výběru něco nechybělo. Režisér Robert Bresson postrádal Chaplinův Cirkus, francouzskému kritikovi Michelu Cimentovi připadalo, že je tu "příliš mnoho Johna Forda", a z krajanů by zařadil spíš Rohmera než Truffauta. Filmař Ritvik Ghatak se přimlouval za víc než jeden film z Indie a filmová historička Laura Mulveyová zas lobbovala za ženy za kamerou. Dva významní režiséři si dokonce oponují: podle Paula Schradera je Meekerův seznam "vyčerpávající a inteligentní", podle Bernarda Taverniera takové přehledy naopak opomíjejí "nedokonalé" filmy, jež jsou možná "živější než zmrazená klasika".
Filmové "best of" budou vždy subjektivní, navíc se časem proměňují. Britský měsíčník Sight and Sound pořádá celosvětovou anketu každých deset let; v roce 1952 vedli desetimístný žebříček Zloději kol, v hlasování roku 1992 už chyběli. Ale existují trvalky: v témže průzkumu se už čtyřicet let opakují tituly Občan Kane, Křižník Potěmkin či Vertigo. Wellesův Občan Kane (následovaný Coppolovým Kmotrem, Renoirovými Pravidly hry a Hitchcockovým Vertigem) vyhrál rovněž v anketě Top Sto, kterou před třemi lety pořádal londýnský Time Out. Vyšlo tu ovšem najevo, že třeba americký tvůrce Gus Van Sant hlasoval pro film Kids, kde dělal výkonnou produkci, a někteří jeho kolegové poslali body filmům, jež sami režírovali.
S vědomím, že podobné šarvátky náš zlatý fond teprve čekají, troufne si Králík jen špitnout. "Občan Kane by v něm taky neměl chybět... a Markéta Lazarová."