Rózsovy písně
V jedné z vil na předměstí fašistickým terorem sužované Budapešti našla na podzim 1944 útočiště skupinka Židů. Majitelem domu je Imre Rósza, světově proslulý operní pěvec, který – navzdory tomu, že je Žid – se těší nedotknutelnosti díky svému výjimečnému postavení a mezinárodním konexím.
Přesto však všechny trápí otázka, jak dlouho se jim podaří ukrývat. Naději jim dodává zpěv majitele domu, doléhající k nim z jeho pokojů, i dobrácký správce Géza Halász, který s odvahou řeší řadu vážných krizí, do nichž se obyvatelé vily dostávají. Nikdo to nemůže vidět lépe než správcův čtrnáctiletý syn, jehož očima je vyprávění nahlíženo.
Celovečerní hraný debut Andora Szilágyiho (1955), který získal Cenu za nejlepší scénář na národním festivalu v Budapešti v roce 2003, byl natočen na základě skutečných událostí. Režisér se v minulosti věnoval především psaní her, románů a scénářů. Jeho scénář k filmu Orosz tarot získal v roce 2000 Hartley-Merrilovu cenu.
Strach a chvění
Mladičká Amélie (v podání vynikající Sylvie Testudové), se vrací zpátky do Japonska, aby se pokusila proniknout do duše země, v níž strávila dětství. V kanceláři ve 44. patře firemního mrakodrapu mamutí korporace Yumimoto, kam nastupuje jako překladatelka, Amélie okamžitě zjišťuje, že z nejnižší startovní příčky v kancelářské hierarchii může žena - a navíc cizinka - klesnout ještě hlouběji.
Hrdinčin cholerický nadřízený Saito a jeho pravá ruka - krásná slečna Fubuki - umějí změnit nudnou kancelářskou dřinu v ponižující peklo, když Amélii neustále usvědčují z ledabylosti, omylnosti, pomalosti a nedostatku loajality.
Slzy, smích a uplývající čas pomáhají dívce pochopit, že od dávných časů se v Japonsku - navzdory supermoderním reáliím všednodenního života - vlastně nic nezměnilo. Pokorná oddanost, víra v tradici a přísná hierarchie vztahů platí v kanceláři stejně jako za samurajských časů. Film byl natočen podle autobiografické knihy Amélie Nothombové.
Alain Corneau (1943) vystudoval střih a režii na IDHEC v Paříži a v roce 1973 debutoval celovečerním podobenstvím France, société anonyme . V 70. a 80. letech se proslavil drsnými krimithrillery ze současnosti a popularitu mu přinesly také dva historické snímky, v nichž hlavní roli ztvárnil Gérard Depardieu - romantický příběh Fort Saganne (1984) a především komorní drama Tous les matins du monde, jež získalo řadu ocenění včetně Césara za nejlepší film a režii roku 1991.
Zase ten svět
Čtyři kamarádi z dětského domova - Yannis, Giorgos, Maria a Eleni - se vydají hledat hrob Eleniny matky. Mladé ztracence objevující svět však čeká řada podivných setkání i nezvyklých situací a událostí, při nichž si ujasňují svůj vztah k životu a ke smrti. Ne všechno se však odehrává ve skutečnosti...
Nikos Cornilios (1954) studoval architekturu, hudbu a divadelní umění. Zase ten svět je režisérovým třetím celovečerním snímkem, v roce 1991 natočil příběh pěti lidí oživujících text dávného dramatu na místě archeologického naleziště s názvem Isimeria a o šest let později následovalo drama z města trpícího nesnesitelným nedostatkem vody To athoo soma.
 Fotografie ze soutěžního snímku Rózsovy písně |
 Fotografie ze soutěžního snímku Strach a chvění |
 Fotografie ze soutěžního snímku Strach a chvění |
 Fotografie ze soutěžního snímku Zase ten svět |
 Fotografie ze soutěžního snímku Zase ten svět |
