Tomáš Vorel mladší do školy nechodí, a když už náhodou, tak celé hodiny prospí. Po nocích maluje graffiti. Takový je ve filmu Gympl, který režíroval jeho táta.
Vorel mladší dokázal v hlavní roli své herecké kvality. Recenzi čtěte zde.
Divákům se coby sprejer líbí, on se však na popularitu tváří nejistě: "Jsem dost labilní člověk a pořád přemýšlím, jestli na mě někdo nekouká. A když lidi koukaj, tak nevím, jak se chovat – nejsem na to zvyklej, a zvykat si nechci."
Film Gympl natočil jeho otec, který se před natáčením ponořil do subkultury českých graffiťáků. Nakoupil knížky, chodil malovat, poslouchal hip hop. Chtěl přesně vědět, o čem točí.
"Snažím se být jako on," říká syn, "jenomže mi chybí jedna základní vlastnost. Vůle. Táta dělá všechno s totálním nasazením, a já jsem neschopnej. Prostě lempl. Když tátu něco začalo zajímat, šel do toho po hlavě – zjistil, že je tady karate, tak začal dělat karate a vyhrál mistra republiky. A podobně."
Film je taky o vztazích mezi studenty, rodiči, a profesory. Tomáš dnes už studuje Vysokou školu ekonomickou, ale na vlastní gymnázium si vzpomíná výborně.
"Učitel je zvláštní tvor... Do školy jsem chodil s tím, že to není můj kamarád, ale nepřítel. Málokdo z nich nám byl partnerem, málokdo se nechoval nadřazeně – oni to prostě neumějí. A mnohdy neumějí ani učit. Fyzikáři vědí, jak fyzika funguje, ale studentům to pořádně nevysvětlí. Nikdo je neposlouchá, všechny profesorovy řeči zůstávají španělskou vesnicí, a student ztrácí zájem. Zbytečně by poslouchal někoho, kdo mu nic nedává."
I přes tyto názory byl Vorel mladší vždycky slušný student. "Problémy jsem nedělal," říká. "Nikdy jsem proti systému nebojoval nějak aktivně. Věděl jsem, že tam chodit musím a že budu dělat, co po mně chtějí. Tohle vás škola naučí – dělat věci tak, jak to chtějí ostatní. Bojem nic nezískáte."
Magazín DNES!
Rozhovor s Tomášem Vorlem mladším najdete ve čtvrtečním Magazínu DNES.
