Pan a paní Smithovi - Fotografie z filmu Pan a paní Smithovi (2005) | foto: Bontonfilm

Smithovi vedou válku Roseových

  • 7
Kdyby Bonnie a Clyde nosili neprůstřelné vesty jako pan a paní Smithovi, mohli být ještě mezi námi. Kdyby válka Roseových neskončila pádem lustru a ustoupila z pozic nejčernějšího humoru, ztratila by sice půvab, ale Roseovi se Smithovými by pořádali sousedské dýchánky.

A kdyby rodiče Spy Kids poslali děti na letní tábor a v oboru špionů soupeřili sami, příjmení Smithovi by jim do falešných průkazů sedlo jak ulité.

Všechny zmíněné odkazy se totiž při sledování akční komedie Pan a paní Smithovi zákonitě vybaví, přitom však – a to je vzácnost – nejde ani o záměrné citace, ani o bezduchý opis z nedostatku vlastních nápadů.

Právě naopak: raná školní práce Simona Kinberga má v sobě svěžest i důvtip, a hlavně nic nepředstírá. Kinberg postupoval naprosto věcně, propojil prostě dva divácky přitažlivé žánry, akční podívanou s partnerskou komedií, "pouze" mezi ně rozdělil jiskřivost bohatě a naprosto spravedlivě. Takže zábavy si užije milovník bojových baletů i ctitel téměř allenovských rozbušek na půdě intimních vztahů.

Ne náhodou celý příběh rámují návštěvy navenek dokonalého páru v manželské poradně, kde se Brad Pitt i Angelina Jolieová rozpačitě ošívají, když mají přiznat četnost sexuálních radovánek či dohodnout se, jak dlouho jsou vlastně spolu. Pět let, nebo šest? "Zhruba pět šest," zachraňuje Pitt sebevražedně fasádu, zatímco Jolieová jej ubíjí pohledem.

I mezi oběma herci účinkuje dělba práce. Na paní Smithovou je nádherný pohled, ať vláčně tančí, či se mrštně ohání zbraní, pan Smith si k chlapecké sebeironii připisuje i body za herectví.

Zápletka – oba jsou nájemní zabijáci, což však jeden o druhém zjistí, až když dostanou příkaz zabít se navzájem – má sice za vlasy přitažené vysvětlení, nicméně šikovně slouží jejich válce soukromé, té vtipnější a přirozenější. Souběžné úkony v ranní koupelně či jedovatě zdvořilé špičkování u večeře charakterizují únavu vztahu podobně výstižnou zkratkou jako v mrazivé Americké kráse, ovšem s tím rozdílem, že partnerství na ostří nože se tady může vyplnit doslova.

Ačkoliv "v práci" neboli v akci si oba rutinně poradí s výbuchy či honičkami, mnohem explozivněji působí domácké situace, kdy už oba znají pravdu, nadále však předstírají nevědomost a jen hádají, odkud přijde úder. Bude jed v aperitivu, nebo ve víně? Kdo nakrájí pečeni, když nůž hlídají oba? Kde schovává zbraně on a kde ona?

K nejhezčím scénám patří "tanec smrti" v luxusní restauraci, jehož smyslové vzrušení ještě násobí vzájemné odzbrojování. A do fyzicky tvrdých soubojů profesionálů pak Smithovi po vzoru Roseových přimíchávají čistě manželské přestřelky typu "Míříš ještě hůř, než vaříš, miláčku!"

Samozřejmě jde o ryze oddechovou zábavu, takže člověk musí přijmout i znovuprobuzení citu na bitevním poli a trochu fádní finále ve stylu "my dva spolu proti všem". V manželské poradně by jim nejspíše vysvětlili, že společné zájmy sbližují, shodná profese však probouzí soutěživost: obojího Smithovi okusí. Ale dokud se špičkují, provětrává efektní akční historku mile prozaická duchaplnost.

,