Skřítek

Skřítek - Herci (zleva) Marika Procházková, Milan Šteindler a Bolek Polívka ve filmu Skřítek | foto: www.skritekfilm.cz

Skřítek tak mile baví, že smí i kázat

  • 3
Návrat v kruhu se někdy vyplatí. Tomáš Vorel, jehož groteska Skřítek jde do kin, by mohl vyprávět. Za studií mu díky zábavným hříčkám předpovídali slibnou budoucnost. Poté šel režisér takříkajíc do sebe a divákům nutil rozervané hrdiny na útěku hlásající závažné pravdy.

Skřítkem udělal ostrý střih zpět ke svým začátkům: prospěl mu. Přitom groteska, v níž se herci vyjadřují "jen" skřeky, není zdaleka bezobsažná, opakuje i mnohá Vorlova předchozí poselství, jenže jde o půvabnou nadsázku, která je činí stravitelnými. Film, který navenek baví, smí totiž podprahově i kázat.

A Skřítek baví opravdu příjemně, aniž k tomu potřebuje originálnější půdorys než běžnou českou rodinu, jakési současné Homolkovy proložené rebelií mládeže nového tisíciletí. Představí je v hutné zkratce, zrychleným ranním rituálem s nápaditě sestřihanými úkony před zrcadlem či cestou do školy a do práce, jíž vládnou gagy z rodu surových roztomilostí, jako např. dítě pod nákladním autem.

Střídají se ráz na ráz tak jako další kouzelné figurky: policejní trio v duchu strážníků němé éry, strejcovsky důležitý Milan Šteidler, od boku pálící Václav Marhoul, psychiatr Ondřeje Trojana, Jiří Macháček coby ďábelský svůdce na motorce, Ivana Chýlková a Tomáš Hanák v sladkých karikaturách učitelů.

Vývoj si užívá jen ústřední pár, Bolek Polívka, jenž střídá řeznickou zástěru s výrazem operetního seladona, svůdníka v módní bundě na disko záletech, a Eva Holubová coby pokladní s umělým úsměvem i zhrzená mstitelka s gesty lady Macbeth.

Jejich rodičovský svět navíc velmi přirozeně ironizují náctiletí v čele s Tomášem Vorlem mladším. Skeče s marihuanou ve třídě nebo útok na McDonald’s s následnou četnickou štvanicí činí spolu s hudbou skupiny MIG 21 ze Skřítka komedii přitažlivou i pro teenagery, kteří tu dokonce mohou najít nové idoly pokolení Snowboarďáků.

Konečně skřítek tu zosobňuje únik dětí z všednosti do fantazie a jeho maličká kamarádka, již scénář vystaví dokonce hororově akčním prvkům, je další z Lucií či Alenek věřících ještě na zázraky.

Pravda, Vorlova kazatelské nutkání občas ze smíchu trčí. Proti masnému obžerství u televize stojí nákupní vozík plný zeleniny, vedle umělosti panenek Barbie září tajemný skřet. Nicméně výjevy, které by jindy zaváněly plakátem, se v grotesce i samy shazují a za nakažlivou radost, jež se z plátna přelévá do sálu, lze záchvěvy satiry odpustit.

Vcelku je to vlastně ptákovina, ale neobyčejně milá, nadto v Česku ojedinělá žánrem i důsledností, s níž jej dodržuje. Už teď je zábavné pomyšlení, jak Skřítek zamotá hlavy Českým lvům. Vznešené ambice totiž nemá a do škatulek se nevejde.

,