Reportérka z Berlinale pošesté: nevadnoucí kráska a homosexuál

Berlinale se probudilo a po lehkém pondělním útlumu začalo pulzovat, jak se na festival patří. Hlavní důvod měl blond lokny, pihy a pět křížků na krku. Michelle Pfeifferová přijela představit Miláčka, film Stephena Frearse Chéri, a najednou bylo všude narváno.

Do pětipatrového kinosálu, kde se promítají filmy ze soutěže, nebyla čtvrt hodiny před zahájením projekce šance proniknout, stejně jako na následující tiskovku. Novináři se předbíhali, tlačili, faulovali, a když náhodou dostali do ruky mikrofon, exhibovali víc než kdy předtím.

"Když vás teď nechám na pokoji a položím otázku panu režisérovi, mám u vás padesát babek, souhlasíte, Michelle?" zkoušel to jeden, zatímco další jen donekonečna opakoval: "Jste tááááák nádherná, tááááák nádherná." Michelle se culila, pýřila a ochotně přehlížela, že se v každé druhé otázce opakoval termín "uvadající krása". Ostatně jak na to téma řekl Stephen Frears: "Copak tahle může vědět něco o uvadání?"

Cirkus, který začal s dvacetiminutovým zpožděním a po dalších dvaceti minutách nekompromisně skončil, potěšil fotografy a fanoušky, kteří mrzli venku, ale seriózní novináře ne.

"Co mám psát? Vždyť neřekla nic, co by se dalo použít!" lamentovala kolegyně z německé televize. "Pfeifferová je krásná, o tom žádná. Ale Winsletová je chytrá," zhodnotil slyšené fotograf Reuters. Jen tradičně hlučná italská sekce, která zabírala dobrou polovinu sálu, byla spokojená. A to přesto, že jim jejich nevadnoucí kráska zatrhla foťáčky, kterými jindy blýskali jako o život.

Jestliže konference s Michelle Pfeifferovou byla přehlídkou příkazů a zákazů, ta následující, k oscarovému favoritovi, dramatu Milk, připomínala víc happening než tiskovku. Najednou jsme se zázračně mohli ptát na cokoli. Oscary, vztahy, ba dokonce i sex: nebylo otázky, která by zůstala nezodpovězena. Bohužel ovšem také nebylo novinářů, kteří by je kladli. Jestli jich přišlo deset, bylo to hodně: po Michelle jako by svět přestal existovat.

Ještě že je režisér Gus van Sant rozumný. A ještě že ho víc než humbuk kolem zajímá film samotný. Komorní rozjímání k němu sedlo. A sedlo mu i promítání ve stylovém ZOO Palast Cinema, na které se těšil celé odpoledne. Praskalo ve všech a jedna z přítomných hvězd filmu -Lance Black - zářila při pohledu do hlediště štěstím. "Tolik gayů pohromadě, pane jo. Splnil se mi sen!" volal do publika. Po Michelle té noci neštěkl pes. Ani po Pittovi.

Z filmového festivalu

Glosář Terezy Spáčilové

Z Berlinale poprvé: Brad Pitt? Nuda!
A Brad Pitt – ano TEN Brad Pitt! – už prý u rodilých Berlíňanů nevzbuzuje absolutně žádné vášně. To, kam chodí na pizzu a kde ho stříhají, je pro ně veřejným tajemstvím, tak proč se honit.

Z Berlinale podruhé: Tady Kate, odpovím vám na cokoli
Není nad skutečné hvězdy. Zní to jako vtip, ale po dnešních tiskových konferencích k filmům dne si znovu potvrzuji vyzkoušené: totiž že když už se prokoušete přes všechny agenty (případně pokud je obejdete) a dostanete se až k "velkým božským", nemůže se vám stát, že byste odešli s prázdnou. Profesionálové zkrátka vědí, že k jejich práci patří i otravné rozhovory.

Z Berlinale potřetí: V hlavní roli film a hladový novinář
Hvězdy chtějí mít víkend – tedy aspoň soudě dle sobotního programu, v němž se na seznamu delegací k filmům nezaskvělo ani jedno jméno z Hollywoodu. A popravdě, všem se přes všudypřítomný smog najednou tak nějak lépe dýchalo.

Z Berlinale počtvrté: Mamut nemá čas, asi se stanu scenáristkou
Kdybych mohla, psala bych v dalším díle jen o Gaelu Garcíu Bernalovi. Nejenže je stále k zulíbání a hraje jako o život, ale ještě si vybírá samé dobré filmy.