Že do českých kin loni zavítalo na Krále Richarda od listopadového startu do konce roku jen málo přes tři tisíce diváků, lze vcelku snadno vysvětlit. Svou roli sehrála jak pandemická vlna, tak skutečnost, že životopis trenéra a otce světově proslulých tenistek Venus a Sereny Williamsových dokonale zapadá do kategorie děl „umím si představit“.
Je tradiční, úhledný, pozitivní, přitakává americkému snu i rodinným hodnotám, ale nic nečekaného, překvapivého, natož doopravdy kontroverzního si nedovolí. Ostatně jako výkonné producentky za ním stály právě sestry Williamsovy.
Sám Richard Williams navíc vlastní zásluhy o sportovní kariéru dcer popsal ve vzpomínkové knize Černá a bílá, takže debutující scenárista Zach Baylin měl jasně dané mantinely, a režisér Reinaldo Marcus Green pro svůj teprve třetí snímek nemohl udělat o mnoho víc než obsadit charismatickou hereckou hvězdu s darem bezprostřednosti, jíž Will Smith bezesporu je.
Ale jak poznamenal Peter Bradshaw v recenzi listu The Guardian, „třebaže je výsledný film zábavný a dobře zpracovaný, nedokáže se dost dobře rozhodnout, co si počít s tvrdší a temnější stránkou Richarda Williamse“.
Tedy zajisté milujícího a hrdého otce, který však vedle Venus a Sereny obdařil svět dalšími potomky ze tří manželství, a trenéra bezpochyby zdatného, nicméně proslulého také excentrickými výlevy, jenž za každým neúspěchem a za každým rohem hledá rasismus.
To však zůstává na okraji, snímek především sleduje krok za krokem hrdinův plán, jak dostat dcery z kalifornského Comptonu na světové výsluní. Trénuje důsledně, ale tak, aby je hra bavila, místo týmu mluví o rodině.
A je skutečně požitkem sledovat, jak si poněkud hokynářsky diktuje královské podmínky nejen pro obě malé sportovkyně, nýbrž pro celou domácnost plnou holčiček. Hromadně se jede na Floridu za novým začátkem a pod otcovým heslem „jestliže svět nikdy nerespektoval Richarda Williamse, vás dvě respektovat bude“.
Zkrátka se s pomocí vtipu, dojetí a životních mouder oslavuje vůle, píle, odhodlání, paličatost, vytrvalost a rodinná soudržnost, přičemž Smith se do role vkládá tak oddaně až vehementně, že z každého záběru téměř čiší, jak po Oscarovi prahne. Pochopitelně, když za komedie Mizerové nebo Muži v černém, kde byl uvolněnější, se sošky nedávají.
Po udílení Oscarů, kde Smith uhodil Chrise Rocka za urážlivý vtip na adresu své ženy, přibylo na síti negativních známek pro Krále Richarda. Ale to jenom značí, že jejich autoři hodnotí spíš incident než film - a že si tedy snímek dodatečně pustili.
