RECENZE: Star Trek míří do neznáma, jenže přes zběsile známou akci

Okouzlení z objevování se vytratilo, třetí díl obnovené filmové série přináší standardní letní podívanou. Ve světě zatím utržil dvě stě milionů dolarů, k nám snímek Star Trek: Do neznáma přijde 18. srpna.

Ač zní obnošeně, slova jako srdce či duše mají v případě kultovní ságy své oprávnění. Když ji J. J. Abrams vzkřísil v prvním snímku, jeho citová příchylnost k látce vdechla legendě nové kouzlo. Druhý díl už měl blíž k rutině a ve třetím předal Abrams režii Justinu Linovi, který vytvořil čtyři díly akční série Rychle a zběsile. Přesně v jejich duchu natočil Star Trek: Do neznáma.

Kus jako kus, pokračování jako pokračování, jen zvyšuje dávky trojrozměrné akce bez ohledu na podstatu příběhu, jejž si snad občas plete s Hvězdnými válkami.

Přitom hravý úvod odkazuje k původní ideji průzkumníků z lodi Enterprise, kteří galaktické lety a setkání s mimozemskými civilizacemi berou prostě jako svou profesi – někdy vzrušující, někdy únavnou každodennost s příchutí klukovské touhy po dobrodružství.

Když zase jednou kosmické příšerky roztrhnou kapitánovi tričko, zaznamená si do deníku: „Začínám se cítit jako v seriálu.“ Jenže v jiném; bojovém.

Star Trek: Do neznáma

60 %

USA, 2016, 122 min

Režie: Justin Lin

Scénář: Simon Pegg, Doug Jung, Gene Roddenberry

Hrají: Chris Pine, Zachary Quinto, Karl Urban, Zoe Saldana

Kinobox: 75 %

IMDb: 7.0

Prostá až prostoduchá zápletka popisuje záchrannou výpravu, která sama potřebuje zachránit, nicméně zvládne i záchranu zbytku světa. Na své straně má tradičně výtvarnou podobu budoucnosti se vznášedly a s rychlovlaky, místy fascinující až k závrati, naopak závratnost bitevních scén se nekoná.

Zejména první z nich připomíná akční cvičení ve studiovém prostoru: prodlužované, hřmotné, mechanické, nepřehledné, bez point a bez vtipu.

Star Trek

Recenze filmové série

Star Trek 80 %

Do temnoty 65 %

Do neznáma 60 %

K efektním okamžikům patří útěk členů posádky v jednomístných modulech, čímž tvůrci dočasně rozdělí dějovou linii mezi několik trosečnických skupinek v odlišně stylizovaných kulisách, od skalních roklin po zajatecký tábor.

Právě v „minitýmech“ občas zaperlí dialog, zejména mezi důstojníkem Spockem a doktorem McCoyem, jež Zachary Quinto a Karl Urban hrají v duchu vděčného „parťáckého“ sarkasmu. Jestli méně jiskří vztah Spocka s kapitánem Kirkem, může za to Kirkův představitel Chris Pine, manekýn i pod maskérskou krví.

recenze - Pravá1

Nadto jejich hrdiny pojí víc meditativní melancholie než kolegiální ironie, zejména vzpomínky na odkaz otců. A nezamýšlená nostalgie se projevuje také v případě postavy Čechova, jehož teprve sedmadvacetiletý představitel Anton Yelchin zemřel letos v červnu při nehodě.

Nápad, že v nouzi vypomohou technické vraky předků včetně letitého motocyklu, sice není zdaleka nový, totéž platí pro použití hudby coby zbraně, ale svorně potěší. Především vytrhnou z nudy, do níž obžerství trikových letů, výbuchů a pádů postupně zabředá, o pacifistických poučkách nemluvě.

Řemeslo má pořád lehce nad průměrem. Ale je to ještě Star Trek?

15. prosince 2015