Ale právem by cenu zasloužil jen třetí nominovaný, herec Viggo Mortensen. Rodák z New Yorku působí v ruském Kmotrovi, jak by se dal film pojmenovat, stejně přirozeně jako v Pánovi prstenů.
Coby panský kočí následníka mafiánského trůnu čeká tiše, spolehlivě a nepostradatelně na svou chvíli; s lehkým úsměvem bez hnutí brvy rozmrazuje mrtvolu či típe cigaretu o jazyk - až je člověku líto, že ho scénář odmaskuje.
Nahá řezničina
Navíc zvládá nečekaně slušně ruštinu, a nejen on. Totéž platí o obou dalších silných hráčích, jimiž jsou Armin Mueller-Stahl coby navenek dobrotivý mafiánský táta soudržné rodinky u stolů naložených kaviárem a Vincent Cassel v roli jeho pokřiveného, brutálního syna.
Brutalitou nešetří ani režisér David Cronenberg, přestože vypravěčsky představují Východní přísliby snad jeho nejvstřícnější dílo. Hned v úvodu se topí v krvi holičská břitva, těhotná narkomanka a její dítě.
Právě od mrtvé ženy, respektive jejího rusky psaného deníku, vedou stopy k ruskému podsvětí v předvánočním Londýně - a také románová zápletka, jež staví Naomi Wattsovou coby zvídavou ošetřovatelku do úlohy ušlechtilé naivky.
Západní klišé ve vnímání Východu se promítnou do motivů Čečny či Afghánistánu, do písně ukrajinské prostitutky či sborového Oči čornyje.
Ruský odbor Scotland Yardu a cituplné finále už vůbec kulhají třeba vedle Amerického gangstera, jenž křísí stejný žánr. Je znát, že scenárista Steven Knight se tu podobně jako ve Špíně Londýna více věnuje sociologické tváři města emigrantů než vymýšlení jedinečného děje.
Nicméně pořád je to solidní film a Mortensenovy fanynky se svého idolu dokonce nabaží tak, jak ho pánbůh stvořil - pokud ovšem vydrží dotyčnou scénu, která se nedá nazvat jinak než řezničinou.
