RECENZE: Francie opsala Anglii. Oporou Nemilosrdných je Jean Reno

V jednom filmu se spolu potkávají dvě legendy, tradiční škola francouzské krimi a uznávaný herec Jean Reno. Výsledkem setkání je akční thriller Nemilosrdní, který nyní přichází do našich kin. Není však původní.

V originále se film jmenuje Antigang, čímž je jasně dáno, na jaký typ zločinců se zvláštní policejní jednotka vedená postavou Jeana Rena zaměřuje. A hned z její první akce lze také snadno odvodit, proč svéráznými metodami rozverných drsňáků s baseballovými pálkami pije krev opatrným šéfům v teplých kancelářích. Čili klasika? Nejen to – dokonce klasika vypůjčená přes kanál La Manche.

Zatvrzelý buldok

Příběh prodávající zálibně na každém kroku pařížské reálie v sychravé podzimní náladě přináší ve skutečnosti francouzskou verzi britského Inspektora Regana. Také tvrdý londýnský policista ze staré školy totiž řídil svůj přepadový oddíl způsobem, který vadil jeho nadřízeným včetně důstojníka netušícího, že mu vzdorný paličák spí s manželkou.

Takže úředníci čekají na přehmat, jmenovitě přestřelku v centru města, která jim umožní Regana postavit mimo službu – samozřejmě než zjistí, že bez něj a jeho lidí zapeklitou kauzu nevyřeší.

Režisér Nemilosrdných Benjamin Rocher tedy jen vyměnil Raye Winstonea za Jeana Rena a jednu evropskou metropoli za jinou. Hrdinův osobní rys buldočí zatvrzelosti dovedl až na hranu parodie, před níž jej naštěstí vždycky znovu zachraňuje jímavě zasmušilý Reno, který své nostalgické hlášky na adresu mladé generace cedí bez hnutí brvy přes proplesnivělé vousy.

Konec kovbojů

Bohužel převzatá šablona nakupila spoustu klišé, počínaje těhotnou manželkou jednoho z členů policejního týmu a konče předpokládaným, tedy melodramatickým řešením pracovně milostného trojúhelníku.

Nemilosrdní

55 %

Francie, 2015, 90 min

Režie: Benjamin Rocher

Hrají: Jean Reno, Caterina Murino, Alban Lenoir, Thierry Neuvic, Stefi Celma a další

Kinobox: 58 %

IMDb: 5.7

Jestliže dlouho nic netušící paroháč ve vysoké funkci varuje Rena a jeho „kovboje“, že „tohle je Francie, ne Amerika“, je vzápětí usvědčen z hlubokého omylu. Nekonečná sekvence policejního honu na rafinované gangstery zahrnující samopaly, raněné, mrtvé i rukojmí by klidně mohla zobrazovat válku podsvětí v ulicích Chicaga za časů prohibice, nebýt moderních mobilních telefonů pod Eiffelovkou.

Akční scény v reálném prostoru nabízejí takřka vše, čeho si žánr žádá, bohužel opět včetně obehraných prvků, k nimž patří zbrklé sólistické výpravy do nočních garáží nebo „legrační“ pěstní bitka střízlíka s hromotlukem.

Premiérový film zkrátka působí trochu jako repríza, divák zažívá pocit déja vu jak ohledně zápletky, každá druhá krimi přece staví rozhodné muže terénu proti úzkostlivým byrokratům, tak v detailech. Například do velkého palebného finále jde každý jiný chráněn přilbou, pouze Reno a jeho věrní coby správní romantičtí mstitelé tu pobíhají prostovlasí.

Příště Fantomas

Duchy slavné značky francouzské krimi vyvolávají Nemilosrdní zejména obrazovou manýrou noirových polostínů s líně se převalujícím cigaretovým kouřem. Ano, Renův šéf má pravdu v tom, že „tady je Francie, a ne Amerika“, v této temné krimi se ještě kouří – hrdě a natruc.

Nicméně dávka vzdorné starosvětské melancholie, kterou nepřetržitě vyzařuje Renova pamětnická postava, je až ubíjející. Hlavně proto, že zastiňuje vzácné projevy humoru, třeba když němou etudou s automatem na kávu přeruší kverulant zásadní nástupnický projev svého šéfa.

Přitom Reno, klíčový hráč Léona i Návštěvníků, se pohybuje stejně přirozeně na půdě thrillerů jako komedií. Ostatně nositel čestné Evropské filmové ceny se má příští rok objevit v nové verzi Fantomase, což slibuje, že by do kamenného výrazu posledního spravedlivého pod sluncem mohl zase pustit trochu nadsázky.