Marhoula tuzemská dosavadní návštěvnost Nabarveného ptáčete doslova překvapila. „Je rozdíl mezi diváky u nás a v zahraničí. Myslel jsem, že v Čechách na ten film lidé chodit nebudou a opak je pravdou. K neděli máme 52 tisíc diváků. To je neuvěřitelné číslo,“ řekl režisér.
V pořadu Rozstřel Marhoul popsal náročné natáčení i první promítání na festivalu v Benátkách, které vzbudilo rozruch odchody diváků z kina. „Hromadné úprky se nekonaly. Štve mne to, že média dokážou takhle nestydatě lhát,“ uvedl. Přátelé mu prý nyní z tuzemských kin posílají SMS ve znění: „Václave, plno, nikdo neodešel.“
„Problém Nabarveného ptáčete je v tom, že to není pohádka. Působí pravdivě, lidé mu věří,“ komentoval poznámky, že snímek je příliš drsný a syrový. Sám Marhoul si ostatně stojí za tím, že film násilné scény přímo nezobrazuje. Pouze naznačuje. „Vedu diváka, aby si snímek dotočil. Film jej proto přivádí k palčivým otázkám a to bolí,“ uvažuje režisér.
„Nedělal jsem kompromisy, stojím si za každým metrem filmu,“ tvrdí vůbec Marhoul o projektu, kterému věnoval bezmála jedenáct let života. Nejprve musel získat práva ke kontroverznímu románu o krutosti místních lidí, s níž se židovský chlapec setkává při své pouti válečným východem Evropy na každém kroku.
„Nemám rád filmy, kde se používá násilí pro násilí. Od začátku jsem Kosińského knihu chápal jako příběh o potřebě dobra a lásky. Autor ale k tématu nepřistupuje na první dobrou, ze strany krásy a rozkvetlých luk. Jde na to z té druhé strany a to je náročnější,“ vysvětlil.
Sám Marhoul ostatně prohlašuje, že děti by na projekci Nabarveného ptáčete rozhodně nepustil, a to včetně představitele dětské role Petra Kotlára. Neherce do titulní role přitom vybral neobvyklým způsobem.
„Věděl jsem, že musím najít kluka, co má snědou pleť. Buď Aškenázského Žida nebo Roma. Rodinu Kotlárových znám dlouho. Peťa se ke mně v Českém Krumlově, kde jsem právě moderoval nějakou akci, takhle jednou přihlásil se slovy: ‚Strejdo, to jsem já, Škubánek.‘ Vycítil jsem, že mám herce,“ vzpomněl Marhoul. „Vůbec jsem nevěděl, jestli umí hrát. Bylo to bláznovství. Ale dávám na srdce, hlava je pomalá. Cítil jsem to a v tu chvíli se rozhodl,“ dodal.
Snímek se odehrává na nespecifikovaném místě kdesi ve východní Evropě. Marhoul proto zvolil jako řeč filmu univerzální uměle vytvořenou mezislovanštinu, aby se s drsným venkovem a hrůznými činy jeho obyvatel žádný národ nemohl ztotožnit. „Autora knihy Kosinskiho v Polsku nenávidí. I já to nyní v Polsku schytávám, aniž by to lidé viděli. Film se tam bude promítat na třech festivalech, ale distributora to zatím nemá,“ uvedl.
Nabarvené ptáče je třetím hraným dílem Václava Marhoula. Prvotinu Mazaný Filip odvodil od představení domovského Divadla Sklep, následoval válečný Tobruk. Krom produkčních aktivit se objevuje i ve filmech „sklepáckého“ kolegy Tomáše Vorla.
