RECENZE: Německé Vertigo nosí jméno Fénix

Žena, jež se po návratu z Osvětimi s novým jménem i jinou tváří snaží přiblížit bývalému manželovi. To je hrdinka německého filmu Fénix, vstupujícího do našich kin.

Fénix

65 %

Němcko, režie Christian Petzold

Kinobox: 68 %

IMDb: 7.3

Proč se snímku režiséra Christiana Petzolda přezdívá německé Vertigo? Vyšel ze stejných motivů jako slavný thriller Alfreda Hitchcocka, z knihy Návrat z popela, kterou napsal francouzský autor krimipříběhů Hubert Monteilhet. Pod původním názvem Návrat z popela ji zfilmoval už roku 1965 britský tvůrce J. Lee Thompson s Ingrid Thulinovou, Herbertem Lomem a Maximilianem Schellem.

Zpátky do Berlína

Volnější příbuznost s Hitchcockovým Vertigem, v němž zazářila Kim Novaková, pak tvoří záhadná hrdinka provozující riskantní hru, chorobná posedlost láskou a v neposlední řadě styl zvaný film noir, který Petzold roubuje na příběh postavený spíše jako melodrama.

Z filmu Fénix

Zápletka filmu je skutečně nevšední, i když místy balancuje až na hraně těžko uvěřitelné konstrukce. Píše se červen roku 1945 a zónou spojeneckých vojáků projíždí do Berlína zvláštní dvojice: za volantem sedí pracovnice židovské agentury a vedle ní, se zjizvenou tváří skrytou v obvazech prosáklých krví, její dávná přítelkyně, někdejší zpěvačka, která jako jediná z celé rodiny přežila Osvětim.

Potupná hra

Ač se chce vrátit ke své původní totožnosti, po operaci vypadá žena natolik jinak, že ji nepozná ani vlastní muž, kterého po usilovném hledání najde a jenž jí navrhne, aby navenek předstírala jeho manželku; jedině tak se totiž domnělý vdovec může dostat k penězům, jež zdědila po svých zavražděných blízkých.

A žena potupnou roli své vlastní náhradnice přijme: z vytrvalé lásky k muži, jenž ji dlouho chránil před nacisty, i proto, aby zjistila, kdo ji vlastně zradil. Přestože jí bolestnou pravdu napoví sama kamarádka, kterou nekonečné listování seznamy obětí stahuje spíše za mrtvými nežli přeživšími, hrdinka odmítá uvěřit a hodlá hru dotáhnout až do jasného konce, jakkoli hořký pro ni může být. Hlavně však chce zpátky svůj bývalý život, milostnou idylu zpěvačky a pianisty; zoufale, pošetile, marně.

Snímku, jenž vyhrál cenu mezinárodní kritiky na festivalu v San Sebastianu, vévodí Nina Hossová, známá u nás z filmů Bílá Masajka či Barbara. V hollywoodském thrilleru Nejhledanější muž s ní hráli Philip Seymour Hoffman, Rachel McAdamsová či Willem Dafoe, ve Fénixovi má vedle sebe Ronalda Zehrfelda, trefně vystihujícího ztroskotance se zbytky šarmu. Nicméně herecky má logicky navrch Hossová, zejména když pod partnerovým dohledem nacvičuje chůzi, gesta, podpisy své předchůdkyně – tedy sebe.

Kabaret na troskách

Z filmu Fénix (Ronald Zehrfeld a Nina Hoss)

Nálada snímku uprostřed šedivých rozvalin se drží úsporné věcnosti, aby o to více zasáhly drásavé stopy minulosti. A ženiny toulky po nočních kabaretech, kde kypré subrety kvůli hostům zkoušejí angličtinu, mají přízračnou atmosféru šerosvitu, z něhož pár reflektorů vytahuje na světlo šmíru předstírající bezstarostné veselí na troskách dobytého města.

Po všech stránkách vytříbený snímek přesto nezapře literární nádech a jistou vyumělkovanost; zvolna spěje k očekávané konfrontaci, již si hrdinka chystá s chladnou vypočítavostí morální vítězky.