Neboť místo nezávazné kuriozity viděl film stejnou měrou krásný i krutý, film o dětech, ale ne pro děti; i dospělým dá řádně zabrat. Irák mu poskytl půdu a Írán vyspělou kulturu filmového vyprávění, již zosobňuje nositel desítek cen režisér Bahman Ghobadi.
Říkejte O.K.
Kdyby jen přímočaře drásal a útočil na city, z účinnosti by zbyla sotva desetina. Jenže film, v němž válka takřka není vidět a jehož hrdiny jsou převážně zmrzačení sirotci, kteří se živí sběrem nášlapných min, se chová daleko rafinovaněji.
Vypráví až na výjimky střízlivě, věcně, dokonce s humorem – tak, jako osazenstvo uprchlických táborů přijímá nevyhnutelnost svého ztraceného dětství. A přestože klukovské šarvátky občas vypadají jako běžná hra, bezstarostnost už neznají.
Hrdinou je třináctiletý všeználek přezdívaný Satelit, vůdce malých sběračů nepostradatelný i pro stařešiny vesnice, neboť jedině on dovede správně nastavit anténu a sehnat satelit, aby se osada pod kopcem dozvěděla, kdy a zda vůbec přijdou Američané.
Chlapec patří k nové generaci, která se takříkajíc vyzná: umí usmlouvat ceny, pyšní se drobty anglických výrazů, zná film Titanic a radí: Až přijdou Američani, říkejte O. K. Důležitost světáka mu neubere ani fakt, že neumí přeložit, co ve zprávách říká Bush o válce.
Vyjednává obchody, přiděluje děti na zaminovaná pole místních rolníků, kteří s realistickou otrlostí pokřikují – Chceme zdravé, ne ty bez rukou – a zamiluje se do dívky, která s bratry dorazí z vedlejší vesnice. Jenže postupně vyjde najevo původ hošíka, kterého s sebou děvče nenávistně vláčí, a hrůzy, jež zažilo.
Knoflíková válka naostro
Želvy mohou létat patří k vzácným filmům, které představují bolavá místa Země úplně jinak než televizní zprávy. Když školáci bez končetin vytahují trhaviny svými ústy nebo sladké slepé batole bloudí vrakovištěm plným výbušnin, jako by hrdinové ani nevnímali strach, který dusí kino; patří k jejich všednosti.
Dokonce se stihnou hecovat, pošťuchovat a pokukovat po dívkách. Mladičký kápo nakupuje ve městě kulomety pro vesnici a šperk pro dívku, jíž se dvoří s půvabně rozpačitým siláctvím – ale ani dětská láska, jediná oáza nevinnosti, tu nemá šanci.
Naprosto profesionálně natočený film zaskočí zejména hereckými výkony dětí, jež jako by vedly svou hravou knoflíkovou válku – jenomže už naostro. A jakkoli se postupně odhalovaná tajemství dají odhadnout, stejně v nahém přiznání děsí.
Želvy navíc, jako každý dobrý film, nepostrkují diváka k žádným soudům. Líčí svět, jaký se těžko chápe; svět, v němž učitel nemá autoritu a žák mu velí: Počítat už umíme, teď se bude střílet! A právě tím, jak děti přebírají války dospělých, ač jim samy přinášejí oběti, uštědřuje film největší úder. Vidět by se měl. Ale málokdo to dokáže dvakrát.
Želvy mohou létat
Irán-Irák, režie Bahman Ghobadi, hrají Soran Ebrahin, Hirsh Feysal, Avaz Latif, titulky, 95 minut.
Hodnocení MF DNES: 80 %
