Když se z diváckých statistik vynechá zpravodajství, je nasnadě, že období od pohádkových Vánoc po novoroční půlnoc zůstává doménou České televize. Alespoň od dob, kdy silvestrovská Nova opustila obří koncertní přenosy z Václavského náměstí a převzala praxi ostatních stanic. Tedy víceméně domácké potlachy, kde se posedí, povypráví, zanotuje, zavzpomíná, zabilancuje a s prořídlým diváckým komparzem předstírá rozjařenost jakoby v přímém přenosu.
Co večer vidělo nejvíc lidí1. Půlnoční hymna (ČT1) 2. Novoroční přípitek (ČT1) 3. Televizní noviny (Nova) 4. Předpůlnoční orloj (ČT1) 5. Všechnopárty (ČT1) 6. Do roka a do dna (ČT1) Zdroj: MediaGuru.cz |
Proto vítězí odlišná Všechnopárty, která kvůli svátečnímu vydání nehází konfety do sklenic s nealkoholickým sektem. Jako kdykoli jindy Karel Šíp prostě vede rovnocenný dialog s hosty; tentokrát s Petrem Čtvrtníčkem, jenž baví i smutnou historkou s vážnou tváří, či bezprostředním lyrikem Tomášem Klusem, jemuž hostitel neváhá říci – Klidně žertujte, ale ne tak blbě! Povídají si, což léčí a stačí: vidělo je 1,4 milionu lidí, třetina čtyřmilionového silvestrovského publika.
Ostatní pořady se držely až zoufale jednotného klíče. Sestřih minulých dílů se využil v Zázracích přírody na ČT i v magazínu Novy Prásk!, imitátor Miloše Zemana hostoval na ČT i TV Barrandov. V ČT se žonglovalo kuželkami, na Barrandově šejkry. Občas přišel i kouzelník. Pokusné nápodoby Televarieté zakopávaly o bezduché texty.
Coby společný trend se ukazují lepé moderátorky s minimálním vlastním vkladem, opakující „A jdeme dál“; přitom Adéla Banášová v postfederální hitparádě Chart Show na Nově přebíjela Terezu Kostkovou ve veřejnoprávně dietním Večeru plném hvězd, nemluvě o Kateřině Brožové v obýváčku Barrandovského silvestra. Leč vzkaz Brožové „Můžete přepínat, ale vraťte se“ zabral, barrandovský candrbál porazil sledovaností Novu i Primu s Gottem.
Druhý obecný trend: s výjimkou Barrandova takřka vymřely hrané, neřkuli hravé scénky. Nikdo je neumí psát, zbyly jen deklamátorské výstupy dvojic typu Náhlovský–Mladý a Háma–Wehrenberg. Což vede ke zjištění, že i nevyrovnané videoskeče Pečeného sněhuláka, jež připomněla ČT 2, byly vlastně průkopnickým zjevem roku.
Změny se každý bojí
A konečně třetí trend, který stanice sdílejí, spočívá v tom, že silvestrovské televize paličatě nabízejí divákovi obraz toho, co si umí pořídit sám. Většina rodinných či přátelských sešlostí si přece vykládá, vzpomíná, zazpívá; proč se mají dívat, jak totéž provozují celebrity popoháněné interní soutěží, která stanice nasadí sprostonárodní popěvky statečně jako první?
ČT Art přinesl skutečnou podívanou: londýnský koncert k výročí Bídníků. Kdyby Kavčí hory místo ukázky z muzikálu Horečka sobotní noci převzaly celé představení pražského Divadla Kalich, měly by parádní kousek pro dobrou náladu bez bitvy o stále tytéž tváře bavičů.
Jenže silvestrovské změny se každá stanice bojí. Vždyť i spásný kanál s tiše praskajícím krbem stádně přepnul na hlučný ohňostroj.
31. prosince 2014 |
