Zdá se, že momentálně jsou v pohádkovém kurzu jednak tmavovlasí kudrnáči původem z lidu, v české variantě Klíč svatého Petra potulný muzikant, ve slovenském příběhu Tři zlaté dukáty ovčák, jednak oduševnělé brunetky z urozeného rodu s intelektuální výbavou: první hrdinka se před vdavkami vzdělávala v klášteře, druhá se navzdory odstupu tří století ujala pokrokářské osvěty.
Třetí společný bod obou novinek představuje šetření humorem, čtvrtý obehraná šablona hamižného zla a pátý naprostá zaměnitelnost. Osobitá filmařská stylizace, která vytváří příští pohádkové legendy, prostě citelně schází. O to více pak premiéry riskují, že si divák vybaví, koho mu připomínají.