Předchozí Jurský svět měl podobně jako původní Jurský park půvab prvotního okouzlení, podpořený dětskýma očima bezstarostných návštěvníků zábavního parku s pravěkými zvířaty. Z hravé klukovské jízdy do boje o život se hezky přepínalo, takže diváci velkoryse přehlédli nudný ústřední pár.
Ve „dvojce“ už se bohužel přehlédnout nedá. Ona se rovnou stala aktivistkou, jemu vydrží zdravý cynismus asi dvě minuty. Jejich boj o záchranu dinosaurů ohrožených nejen efektním výbuchem sopky navíc pokračuje válkou se ziskuchtivými padouchy, kteří by i z nejslabší bondovky udělali parodii.
Navíc vyprávění rámují projevy o matce přírodě a zkázonosné civilizaci, jako by je napsal nad sklenkou biomléka Al Gore, a zbytečný trojrozměrný formát se stává ještě zbytečnějším, jakmile se děj přesune do ateliérových prostor.
Tedy děj - spíše jde o mechanický soupis hádanek, v jakém pořadí bude mezinárodní zlo sežráno.
Ovšem sežráni měli být především autoři scénáře tak fádního a hrdinů tak nezajímavých, že budí jen lhostejnost a veškerou parádu musí zachraňovat zvířata. Na ně je pěkný pohled, zejména ve scénách masové paniky, ale triková zdatnost už dávno neznamená zjevení, nýbrž základní předpoklad.
Zkrátka a dobře to, co se týká němých tvorů, vykoná svůj díl práce, jenže ten odvádí i naučný seriál Putování s dinosaury; všechno ostatní je nuda. Pět minut po odchodu z kina si člověk vybaví jedinou originální scénu s transfúzí krve a dva poznatky: že humor a hláška nemusí být zdaleka totéž a že čím dokonalejší jsou predátoři, tím méně strachu vzbuzují.
