Čtveřici figurek vymyslel s manželkou v roce 1968 po návratu z Itálie, kde v knihkupectvích spatřil velké obrázkové příběhy. Normalizace "buržoazně" znějícímu označení "komiks" nepřála, ale první náklad se štěstím vyšel v roce 1969 a pak už ho držel nad vodou hlavně zájem dětských čtenářů.
Koncem osmdesátých let vyšplhal Čtyřlístek až na náklad 220 tisíc kusů a pořád ho bylo málo. Časopisu, který byl podpultovým zbožím a v knihovnách se na něj marně čekalo týdny, přesto několikrát hrozilo, že už nebude vycházet. Jako v následující historce:
"Čtyřlístek byl srdeční záležitostí, ale nebylo to mé hlavní živobytí, živila mě hlavně keramika a naše chalupa se změnila v dílnu," vzpomíná kreslíř Němeček. "Pro nově vznikající obchodní domy jsme dělali keramické stěny a přes Art Centrum, organizaci pod ministerstvem zahraničního obchodu, jsem měl výstavy po Evropě."
Čtylístek ve filmu |
I když byl ale například čtrnáct dní v zahraničí kvůli instalaci výstavy, časopis vyjít musel, a tak si Němeček brával scénář Čtyřlístku na cesty, aby maloval tam. Jak ale kresby dopravit do redakce, když se člověk s výjezdní doložkou nemohl jen tak na skok vrátit přes hranice?
"Když jsem jednou v Německu domaloval díl s názvem 'Černá sobota', tamního galeristu napadlo poslat balík s hotovými kresbami po řidiči tiráku. Řidič se ale na hranicích sesypal a balík s neznámým obsahem odevzdal celníkům." Po návratu do Prahy na Němečka doma čekalo předvolání ke státní bezpečnosti. "Vy nevíte, že bylo jednadvacátého srpna?" vyslýchal ho příslušník.
"Výročí okupace toho roku vycházelo na sobotu, a tak název 'Černá sobota' působil opravdu provokativně. Chvíli mě tam dusili, kresby mi zabavili a já pak musel díl narychlo překreslovat, aby se stihla uzávěrka," říká autor komiksu. Dnes už s úsměvem.
