Nutno zdůraznit, že film, o jehož režii se podělili Glenn Ficarra a John Requa, nestaví pouze na milostné zápletce, jejíž aktéry ztvárnili Jim Carrey a Ewan McGregor. Naopak, žánrově se podobá spíše rozmarné komedii o podvodníkovi století Chyť mě, když to dokážeš.
Prášilovské kouzlo
Carreyho postava se totiž drží skutečného životního osudu Stevena Jaye Russela, proslaveného sérií bizarních útěků z vězení. Muž s IQ 169 se úspěšně vydával za soudce, údržbáře, bachaře i lékaře, předstíral infarkt či AIDS, až svůj poslední trest neprolomil: vyměřili mu 144 let za mřížemi.
A právě při jednom z pobytů ve vězení potkává Carreyho hrdina svou lásku: McGregorova sladkého blonďáčka s modrýma očima, který svým plachým chlapeckým pohledem strčí do kapsy i raného Roberta Redforda.
Od té doby veškeré své podvůdky, triky a hry podřizuje Carreyho postava jedinému cíli: aby mohl svého milého zahrnout přepychem. Jenže ten by měl raději skromný život než věčnou obavu před zákonem.
Jindy "gumový" Carrey, jejž scénář vede od mladých let sebezapření přes výstřední éru lehkoživky až k jisté sešlosti věkem, se překvapivě vyhýbá prvoplánové exhibici.
Drží se jí jen v nezbytném minimu, jaké se homosexuálům připisuje, ale jinak se soustřeďuje na dva podstatnější rysy své postavy. Totiž naprostou, bezhraničnou a takřka dětsky čistou oddanost milenci, a zároveň na radost, kterou pociťuje při své "profesi".
Ať už si hraje na právníka nebo finančníka, viditelně se těší z daru přesvědčivosti, jíž sám málem podléhá: jako by vyzařoval pohádkářské kouzlo baronů Prášilů, kterým člověk odpustí snáze než podvodníkům bez fantazie.
Právě přirozená slabost pro geniální šejdíře v bílých rukavičkách zdůvěrňuje hrdinu i lidem, kteří se na homosexuálních filmech lehce ošívají; druhý most přes propast předsudků vyklenul humor.
Celý snímek se totiž drží důsledné nadsázky a hravé stylizace, díky níž na plátno neproniknou vulgarita, názornost ani nechutná trapnost.
Pomáhá i zkratka, která hrdinu přenese přes první dětskou ránu, éru v policejní uniformě a manželství; stále s týmž trpělivým úsměvem sebekontroly, který jednoho dne odhodí – Zapomněl jsem říci, že jsem gay – a vrhne se do nové existence už bez pokrytectví.
Také sestřih "dopisové lásky" mezi celami nabízí půvabný průlet vězeňským světem, kde za úplatu lze získat i večer romantického tance.
Dokonalá pointa
S příchodem na svobodu se však projeví slabina snímku, stavěného na střídání etap "venku" a ve vězení; na plátně se odvíjí sled více či méně zábavných situací v neměnné smyčce. Carrey nadále šíří vlnu pozitivního opravdového citu, nadále střih umocňuje vynalézavost podfuků a úprků, ale je to pořád totéž v bleděmodrém, či spíše v růžovém s nádechem trpkosti.
Ve finále se navíc schyluje k upocené srdceryvnosti – ale právě ji vzápětí rozdrtí tak dokonalá ostrá pointa, že jen za ni si film připíše deset procent navíc.
I Love You Phillip Morris
Režie: Glenn Ficarra a John Requa, titulky, 102 minut
Hrají: J. Carrey, E. McGregor, L. Mannová, R. Santoro, A. Corone
HODNOCENÍ MF DNES 70 %
