Snímky z filmu najdete ve fotogalerii.
Má totiž jediného soka v hororu Země mrtvých, v němž krvelační zombíci courají plátnem jako duševně zaostalí roboti s porouchaným setrvačníkem, aniž by potkali pořádného herce.
Kdežto Tajemný let našel v Jodie Fosterové nejen hvězdu na plakáty, ale vůbec hlavní oporu celého příběhu, který by bez hereččina daru o tajemství vůbec nezavadil.
Představuje ženu ještě zlomenou tragickou smrtí manžela, kterou vzápětí čeká další rána - její dcerka zmizí během cesty z paluby letadla.
Nikdo o ní neví, nikdo se na ni nepamatuje, podle záznamů vůbec nenastoupila, takže zoufalé matce přestává okolí věřit. I hrdinka zapochybuje, zda nezešílela, ale přesto holčičku hledá - nakonec docela sama.
Navenek dívčí Fosterová už dozrála k výrazu matky: věcné a střízlivé navzdory logickým výbuchům hysterie, matky budující neviditelnou ochrannou hráz mezi svým dítětem a zbytkem světa.
Herečka vyzařuje tak soustředěnou přirozenost, až člověk odpustí scénáři i tu náhodičku, že hrdinka je leteckou konstruktérkou. Zná tedy každý kout, šachtu, výtah, kabel, veškeré zázemí obřího stroje působící jako neosobní labyrint či zakletý zámek.
Na letu samém - v rozporu s českým názvem filmu - nic záhadného není, ostatně mimo vnitřní prostory letounu se kamera podívá jen vzácně, třeba při působivém odstraňování námrazy před startem.
Napětí musí obstarat psychohra se dvěma účinnými vrcholy - s rasovou podezíravostí po 11. září 2001 a se vzrůstající nevraživostí cestujících vůči "potížistce", jejímuž dočasnému "zneškodnění" nadšeně tleskají.
Jenže ani oscarová Fosterová už nezachrání poslední třetinu, kdy si drama obrazně i doslova sedne na zem, zlo je předčasně odmaskováno a ke slovu přijde tuctová schovávaná s chudičkou akcí a povadlými dialogy typu Vylezte, vzdejte to, je po všem. Jako by do Tajemného letu vtrhli zombíci z konkurenční Země mrtvých a tvůrcům vysáli mozek.
