Dramaticky je to nosná situace: demokraté Kramář s Rašínem se musí potýkat s fanatickými monstry revoluce stejně jako se švejkovsky českým Babinským a cynickou děvou Matou Hari Kristiny Maděričové, která se svým "čágo belo, šílenci" přichází spíš z Novy než z centrály německé špionáže první světové války.
Jako by se do hodinky a půl smrskly evropské dějiny XX. století. Smoljakova hra balancuje mezi rovinami - řekněme - noetickou a komediální: všechna fakta, ba dokonce výroky jsou historicky reálné, jejich interpretace a spojování nikoliv. Právě to je zdrojem humoru, chvílemi dosti trpkého. Komických figur, gagů a black-outů je v Smoljakově hře možná až přespříliš. Ale pozornějšímu divákovi neunikne, že pod rouškou nezávazného smíchu autor zároveň vnucuje přemýšlení o hodnotách demokracie a pseudohodnotách totality. Docela aktuální téma v době, v níž spousta lidí nostalgicky vzpomíná na "výhody" minulého režimu.
Smoljak nemá rád efekty a po celou svou divadelní kariéru režíruje takříkajíc neokázale. V Divadle Na zábradlí tomu není jinak. Aranžmá Malého Října je jednoduché, až triviální. Režisér dbal pouze na to, aby myšlenky hry zněly z hercových úst ve správných akcentech a aby komické nápady dobře fungovaly. Věděl, jaké představitele si má pro své postavy vybrat: všestranně talentovanou Evu Holubovou pro asexuální ženu-předmět Krupskou, zkušené hráče Jiřího Zahajského pro rozšafného Kramáře a Jiřího Ornesta pro intelektuálně pointujícího Rašína, Bohumila Klepla pro haškovsky plebejského Babinského. Nebyl by to Smoljak, kdyby do své hry nezapojil i "amatéry": Petra Čtvrtníčka, jehož Lenin poulí očima a odsekává revoluční pravdy, a čistého naturščika Josefa Žluťáka Hrubého, jehož vězeňský dozorce Steinbach je přímo pomníkem malého českého člověka.
|
Ladislav Smoljak: Malý Říjen | |
| režie, autor, scéna a kostýmy | Jan Marek |
|
Premiéra 15. dubna | |
