Režisér nechává milenecký pár bez zaváhání volit extrémní řešení, nacházet rozkoš v duševním sebetrýznění. Postavy inscenace jsou ovládány temnými běsy, deroucími se na povrch. Zásadním tématem se stává pudové chování lidí, zvířeckost, která nutí bránit si hranice teritoria za cenu sebezničení - tyto rysy přímo zosobňuje uhrančivý Tybalt (Petr Sýkora).
Deákovi se podařilo vyvážit a sjednotit všechny složky inscenace - oproštěnou konstrukci na točně, důsledné využití světel, drásavou až disharmonickou hudbou s chorálními zpěvy, soustředěné herecké výkony i svižnou choreografii soubojových scén. Nevyvaroval se však zadrhnutí na třecích ploškách mezi svým osobitým a "tradičním" pojetím dramatu. Nejmarkantněji to prozrazuje plesová scéna, kde je neopodstatněným a rušivým způsobem střídán zběsilý tanec masek v divokém tempu s poněkud sterilními, ač líbeznými, úryvky hudby. Šťastně se podařilo propojit vážnou a komickou rovinu hry především energií kypící Chůvě v podání Jitky Smutné (v alternaci s věrou Janků) a bláznivě moudrému Merkuciovi (František Strnad).
Naddimenzovaný obraz vévody a komentář všetečného průvodce hrou (Tomáš Jirman) učiní otazník za věčným příběhem. Usmíření rodů nad mrtvými těly milenců vyznívá do ztracena, ne jako režijní záměr, ale spíše jako nepříliš čitelná tečka.
Wiliam Shakespeare: Romeo a Julie | |
překlad | Jiří Josek |
režie | Juraj Deák |
scéna | Ondřej Nekvasil |
kostýmy | Milan David |
hudba | Petr Malásek |
choreografie | Igor Vejsada |
šerm | Libor Olšan |
Premiéra 23. ledna v Divadle Jiřího Myrona |