Jeho názor v roce 2002 stvrdilo udílení Thálií, kde získala Cenu prezidia Herecké asociace pro mladého umělce do 33 let v oboru činoherní tvorby. Pak - řeklo by se na vrcholu - odešla na mateřskou dovolenou.
Nyní se výrazná herečka Petra Výtvarová do královéhradeckého Klicperova divadla vrátila, zatím jako host, a to do dvojrole. Je Hermionou i Perditou v Shakespearově Zimní pohádce, kterou nastudoval Daniel Špinar. Jak prožívá návrat?
„Měla jsem trochu strach, protože spousta kamarádek odešla na mateřskou a spousta kamarádů do jiných angažmá. Říkala jsem si, jestli tu bude ještě taková partička... Můžu říct, že vůbec nemám pocit,že jsem byla tři roky pryč. Jako bych odešla včera. Dámská šatna sice přijala nové lidi, ale přátelská atmosféra, kterou nám záviděla řada divadel, kde asi byla větší rivalita, zůstala. Je mi tu dobře,“ říká jedenatřicetiletá herečka.
* Po třech letech přestávky máte hned dvojroli...
V této inscenaci má dvojroli řada herců. Představení je postaveno tak, že deset lidí hraje dvacet postav. Herci si hrají na divadlo a převlékají se do různých figur. Pro mě je to zajímavé v tom, že v první půlce hraji matku a v druhé svou dceru.
* Jaká je vaše Hermiona, tedy matka?
Je to královna - hrdá, důstojná, šarmantní dáma, která je v posledním měsíci těhotenství s dcerou Perditou neprávem obviněna z cizoložství. První polovina v sobě nese motiv Othella. Její muž si to nedá vymluvit a žárlivost jej změní na běsnícího tyrana, jenž v návalu vzteku provede strašné věci.
* A Perdita, ve kterou se proměníte v druhé půli?
Je jí šestnáct, takže má v sobě vše, co tento věk přináší. Je výbušnější, impulzivnější, hrozně miluje a hrozně nenávidí. Hermiona dává najevo jen to, co uzná za vhodné, Perdita své city ještě neumí tolik kontrolovat a asi ani neví, proč by měla... Je zajímavé zahrát si v jedné hře matku i naivku.
* Zimní pohádka není typická komedie ani tragédie, badatelé ji řadí mezi romance. Jak ji vidíte vy?
Mám pocit, že je tento kus velmi těžce zařaditelný. Mísí se tam žánry. První půlka odehrávající se na Sicílii je upjatější, stažená dvorskou etiketou i tíživou atmosférou žárlivých domněnek a špatných činů. Druhá je odlehčenější, rozvernější. Mám ráda, když se na jevišti humor nevyrábí, ale v naprosto vážných situacích se začnou shodou okolností dít komické věci nejlíp tak na hraně, že člověk neví, jestli ho to dojímá, nebo jestli se má smát.
