Tento titul nesměl chybět v nabídce sobotních přímých přenosů do světových kinosálů, mezi nimiž byla opět i dvacítka českých kin.
Legendární tenorista kdysi začínal jako barytonista a na svých výškách musel tvrdě pracovat. Při nynějším symbolickém návratu do nižších poloh ovšem paradoxně nezapřel, že celý život zpíval tenorové role a že typicky barytonový zvuk mu není vlastní.
Na druhé misce vah je jeho schopnost pevně zazpívat všechny noty, charizma a úctyhodná fyzická i psychická kondice. Rolí středověkého janovského dóžete, který na pozadí politických konfliktů prožije ztrátu a znovunalezení své dcery, prošel důstojně a s emocionálním nasazením až do tragického konce, kdy Boccanegra umírá na otravu jedem. Domingo si stále ještě drží úroveň. Kéž zvládne umění odejít.
Diváci se mohli zase jednou vynadívat na filmově realistické, do posledního kamínku vypiplané interiéry i exteriéry, do nichž jsou jako drahokamy zasazeni sólisté v nádherných kostýmech. Kanadská sopranistka Adrianne Pieczonka, italský tenorista Marcello Giordani a americký basista James Morris se s Verdiho nároky vypořádali tu lépe, tu hůře, ale celkem vzato přijatelně.
Připočteme-li jako vždy vynikající orchestr, řízený tentokrát uměleckým šéfem Metropolitní opery Jamesem Levinem, byla to příležitost patřičně si užít méně známou Verdiho operu, neprávem žijící ve stínu "kasaštyků", jako je Aida nebo Rigoletto.
Hodnocení MF DNES: 80 %
