Cranko vybrousil ze Shakespearovy předlohy příběh sledující pouze hlavní aktéry a základní zápletku. Komedii pojal v duchu neskrývané frašky a umně využil osvědčených komediálních prostředků. A tak se v baletu hojně podrážejí nohy, padají facky a hrozí se zaťatými pěstičkami. Učebnicově staví Cranko jednotlivé obrazy, koloruje je situační komikou, vtipu umí dát pointu. A stejně tak rázovité postavy výstižně tanečně charakterizuje.
Balet je výborně srozumitelný díky hojnému užívání staré baletní pantomimy, leč zde vždy s jistou mírou ironie. Nechybějí ani skvěle komponované čistě taneční plochy. V nich je vynalézavě využité klasické taneční tvarosloví „pouze“ základem pro neustále sdělovaný obsah. Kupříkladu hned první duet Kateřiny a Petruchia je nejen prezentací technicky obtížných prvků, ale zároveň pomocí komických mikrosituací zachycuje proměnu zlostné Kateřiny až po okamžiky, kdy v ní zahoří plamínek lásky.
Hudbu k baletu složil Crankův spolupracovník Kurt-Heinz Stolze, který využil sonát Domenika Scarlattiho. Není to hudba nikterak objevná, pouze účelně sleduje jednotlivé situace a charaktery. Jednoduché a snadno proměnlivé je i původní scénické řešení Elisabeth Daltonové, sestávající z látkových kulis a prospektů.
|
Servisní článek k představení čtěte ZDE. |
Velkým překvapením byl Petruchio v podání Filipa Veverky. Technicky obtížná sóla zvládá v obdivuhodném tempu, výborně svou roli hraje. Jako ze života jsou jeho opilecké výstupy v prvním dějství. Coby malátný Petruchio vždy jen tak mimochodem vystřihne nějakou tu taneční parádičku. Bianca Nikoly Márové a stejně tak Zuzany Šimákové je velmi křehkou, elegantní cukrovou dívenkou, protipólem temperamentní Kateřiny.
Z trojice nápadníků je komicky nejvděčnější rolí Gremio, u Lubora Kvačka podaný se silně karikující nadsázkou. Naopak, v pojetí Zdeňka Horvátha je mnohem uměřenější. Lucentia tančí Jiří Kodym čistě a elegantně, Jiří Pokorný mu zase dává jiskřivou lehkost, byť na druhé premiéře byly v jeho duetu se Zuzanou Šimákovou vidět drobné nečistoty. V trojici Biančiných nápadníků působí méně výrazně Kanaďan Travis Birch, který pro Hortensia nenašel mnoho charakteristických rysů a v sólech nemá potřebný švih. Za zmínku stojí i skvěle postavená figurka ztřeštěného, třesoucího se Kněze v podání Igora Žukova.
Se Zkrocením zlé ženy vstoupil do Národního divadla kvalitní a atraktivní titul, který našel výbornou rezonanci i v souboru.
|
Zkrocení zlé ženy | |
| choreografie | John Cranko |
| hudba | Kurt-Heinz Stolze |
| hrají | KATEŘINA Tereza Podařilová / Zuzana Susová / Andrea Kramešová / Pavla Hrubešová PETRUCHIO Filip Veverka / Alexander Katsapov / Lubor Kvaček BIANCA Nikola Márová / Marie Lepíčková / Zuzana Šimáková / Keiko Sakamoto LUCENTIO Jiří Kodym / Filip Veverka / Jiří Pokorný HORTENSIO Travis Birch / Jiří Pokorný / Jurij Slipič GREMIO Lubor Kvaček / Zdeněk Horváth / Yao-Yi Hsu MALÁ KURTIZÁNA Andrea Kramešová / Klára Jelínková / Sylva Chalupníčková VELKÁ KURTIZÁNA Michaela Wenzelová / Pavla Sýkorová / Hana Urbanová BAPTISTA/OTEC Libor Vaculík / Luboš Hajn / Igor Žukov KNĚZ/HOSTINSKÝ Igor Žukov / Luboš Hajn |
| Premiéra | 27. a 28. února 2003 |
 Fotografie z představení Zkrocení zlé ženy, které uvádí Národní divadlo. |
