Láska, sex, drogy, Bůh rovná se poezie

J i h l a v a - Ani provazy deště, které téměř nepřetržitě celý pátek padaly z oblohy, neodradily několik desítek milovníků poezie od návštěvy nezávislého multikulturního studia v Brněnské ulici v Jihlavě. Právě v De Facto Mimo se konal historicky první literární večer. A docela se povedl.

A to i přes poněkud rozpačitý úvod bítovčického básníka Hyeny, kterého zákeřně přepadla tréma a poznamenala tak celé jeho vystoupení. Oděn do puntíkovaných šortek a černého svetru se šklebícími se lebkami přednášel Hyena své veršíky jako jeden velký i když imaginární příběh svého života, ve kterém nemalé role hrají sex a alkohol. To sice není žádné velké téma, ale je to život. Nebo alespoň jeho součást.

Za vrchol celého poetického večera lze jednoznačně označit vystoupení jihlavského básníka Hermita. Na takové básně, jaké prezentoval Hermit, je zapotřebí ticho a soustředění, protože jenom v ničím nerušeném tichu má čtenář či divák šanci uslyšet Boha schovaného mezi řádky jak mluví o lásce. Protože jenom v tichu se dá přemýšlet nad básníkovým povzdechem "Bylo by lepší Bože, kdybys nebyl."
Hermitovy verše vyrůstají z nejlepšího odkazu velikánů české poezie jako je Seifert, Mikulášek nebo Skácel. Není to poezie rozhněvaného mladého muže, je to vyjádření krásné a zároveň drtivé radosti lidského bytí.

Sex, drogy a fotbal to je svatá trojice pro básníky Karla Škrabala a Dalibora Maňase-Kaňase soustředěné kolem almanachu Vítrholc. Jejich prsty po klávesnici pohání snad oprávněná zloba a vztek na všechno kolem. Vystoupení brněnských básníků a muzikantů s názvem cubeBASEboys bylo výrazným kontrastem k Hermitovu vystoupení, po kterém zbylo ve vzduchu jemné a plaché krásno.

To se ovšem vytratilo s prvním Škrabalovým veršem o poněkud drsném sexu se sekretářkami a v duchu hesla "Muži sobě, ženy všem!" pokračoval v přednesu. Ačkoliv Škrabal urputně protestuje proti tomu, aby jeho verše byly jakkoliv škatulkovány, nelze se ubránit přirovnání, že jsou moderní a to v nejlepším smyslu toho slova. Jsou to básně dnešního, mladého, zaměstnaného, ženatého muže-otce, které pramení z myšlenky že "každej máme někdy pocit že bychom si zasloužili od života víc," jak praví Škrabal v jedné své básni.

Karla Škrabala u mikrofonu střídal v recitaci Dalibor Maňas-Kaňas, který se kromě již zmíněných témat otřel ve svých básních například i o politické dění.  Ovšem nejlepší Maňas je, když zapomene na fotbal, sex a politiku a napíše něco tak krásného jako "Přišli do nebe a to bylo prázdné jako vykouřená krabička cigaret." Maňasovi totiž jako básníkovi sluší kromě naštvanosti i něha a trocha lyriky nikdy nikoho nezabije.

Titulní strany almanachu Vítrholc a sbírky básní Karla Škrabala.