Oldřich Janota si na svůj první kvalitní nástroj vydělal v roce 1973 rozdáváním propagačních letáků restaurace Champollion na pařížském bulváru St. Michel.
Na počátku osmdesátých let už patřil k nejrespektovanějším písničkářům. Koncertoval sólově i s bizarní skupinou Mozart K, další možnosti si v roce 1984 vyzkoušel v minimalistickém triu Džafiri s rockovými hudebníky Pavlem Richterem a Lubošem Fidlerem.
V roce 1985 Janota opustil na čas hudební scénu úplně. Vrátil se tiše, za zvuku akustické kytary a tibetských mís Stanislava Doležala. Koncem osmdesátých let vystupoval a první desky natočil za doprovodu viol da gamba Ireny a Vojtěcha Havlových.
Na albu Žlutě si v roce 1994 vystačil sám, o dva roky později natočil s několika hudebníky další album Sešité.
Důležité Janotovy tvůrčí etapy nyní mapují také dvě alba archivních nahrávek. V polovině loňského roku vyšlo jako příloha časopisu Stereo & video CD Podzimní král a letos připomnělo brněnské vydavatelství Indies experimentální tvorbu tria Džafiri dvojalbem Janota Fidler Richter: High Figelity.
