Šárka Šmukařová (vlevo) má v pěstounské péči jedenáctiletého Ríšu, manželé Jana...

Šárka Šmukařová (vlevo) má v pěstounské péči jedenáctiletého Ríšu, manželé Jana a Vladislav Zolotarovi se starají o osmiletého Péťu. | foto: Jitka Dolanská, MAFRA

Změna zákona o pěstounské péči je rána pod pás, míní prarodiče

  • 18
Je to rána pod pás. Tak hodnotí chystanou novelu zákona o pěstounské péči lidé, kteří mají v pěstounské péči svá vnoučata. Zatímco nepříbuzní pěstouni by si díky novele měli polepšit, prarodiče dostanou odměnu nižší.

Změna se nedotkne dalších dávek, jako je například příspěvek na potřeby dítěte. Dokument má v současnosti na stole prezident republiky Miloš Zeman. „Na druhou stranu se ty částky budou valorizovat kvůli inflaci, takže ta odměna pro příbuzné pěstouny bude přibližně stejná jako dosud,“ mírní vášně Pavel Šmýd, předseda Sdružení pěstounských rodin. 

Podle jeho slov při projednávání novely Sněmovou rezonovalo několik věcí. Například zneužívání dávek právě příbuznými. „Neříkám, že je to časté, ale děje se to. Třeba když se matka formálně vzdá dítěte, osvojí si ho babička, a ta za to pobírá odměnu. Jenže podle zákona mají příbuzní vůči těmto dětem vyživovací povinnost. Takže se také mohlo stát, že příbuzní mohli o odměnu za pěstounství rovnou přijít,“ vysvětluje Šmýd a doplňuje, že to byl také důvod, proč politici sáhli ke kompromisu. 

Nově by se tak pěstounům bez příbuzenského vztahu měla odvíjet odměna od minimální mzdy, zatímco u příbuzných od životního minima. Jenže pěstouni, kteří se starají o své vnuky, to vnímají jako podraz. Řada z nich je totiž v důchodovém věku.

„Takže to je poděkování za to, že se ze všech sil starám o dítě, přestože už bych mohla mít na starost jen sama sebe a užívat si život? Že jsem ho nenechala v ústavu nebo že jej nevychovává cizí rodina? Proč mám já dostávat míň za to, že vychovávám vnuka, a rodina vedle víc, protože se stará o cizí dítě?“ nechápavě kroutí hlavou Šárka Šmukařová z Chebu. 

Ta už osm let pečuje o dnes jedenáctiletého Ríšu, syna své dcery, která se v době synova narození potýkala s drogovou závislostí. Její odměna za pěstounství činí po odečtení všech položek, jako je daň či pojištění, přibližně osm tisíc korun. Jako pěstounka přitom o chlapce pečuje jen poslední tři roky. Předtím jej měla pouze v péči, a jak tvrdí, dostávala na jeho potřeby pět stovek měsíčně. 

Podobné pocity mají i další Chebáci, Jana a Vladislav Zolotarovi. Ti se od narození starají o osmiletého Péťu. Jejich dcera rovněž propadla drogám. Dokázala se jich vzdát jen v době těhotenství, po porodu se k dřívějšímu životu opět vrátila. Závislost ji nakonec dovedla do vězení a posléze do léčebny. 

„Nebyl to pěkný příběh, který jsme s ní prožívali. Ale dnes je čistá a snaží se uspořádat život a hlavně splatit dluhy, které v průběhu jedné životní etapy nasekala. Úplně se od Chebu odřízla. Bylo to nutné, jinak by hrozilo, že do závislosti znovu spadne. Dnes žije v Kladně, v jedné místnosti, ale má práci,“ vysvětluje Jana Zolotarová.

Ta vedle vnoučka musí zvládat péči o svého těžce nemocného manžela. Sama přitom čelí zdravotním problémům, kvůli kterým nedávno přišla o ledvinu.

„Odměna za pěstounství je u nás kolem jedenácti tisíc korun. Nemohu chodit do práce, abych si něco přivydělala. Můj zdravotní stav mi to nedovoluje. Navíc můj manžel, který je na vozíčku a bere kvůli bolesti silné opiáty, vyžaduje celodenní péči,“ popisuje Jana Zolotarová. 

Ani ona si nedokáže představit, jak vyjde s penězi, pokud se odměna sníží. „Je pravda, že dostáváme příspěvek na potřeby dítěte, ale ten je tak nízký, že musím péči dotovat ještě z odměny za pěstounství,“ stýská si Jana. 

Srpen byl na výdaje kritický

Poukazuje na to, že třeba letošní srpen byl, co se výdajů týče, kritický. Svému třeťákovi musela koupit novou tašku do školy, rovněž penál už bylo nutné po dvou letech používání vyměnit. Vnouček vyrostl ze cvičebního úboru i z tenisek, zaplatit bylo nutné sešity, obaly, kružítka, pravítka a potřeby na výtvarnou a pracovní výchovu. 

Péťa navíc trpí revmatoidní artritidou, která mu ničí klouby a zhoršuje zrak. To vyžaduje pravidelné a poměrně časté kontroly na specializovaném lékařském pracovišti v Plzni, kam s ním musí Jana Zolotarová dojíždět. Problém je i pořízení brýlí, které chlapec nutně potřebuje.

„Nedokážu si představit, že v době, kdy všechno zdražuje, bychom měli o nějaké peníze přijít. To už bych si musela položit otázku, zda to má všechno vůbec ještě nějaký smysl,“ dodává Jana Zolotarová.