„Naši klienti si sami vaří, nakupují, perou. Návštěvy jsou překvapené, jak jim domácnosti fungují. Ptají se, proč nemáme terapeutické dílny, volnočasové aktivity či nějaké jiné činnosti. Odpovídáme jim, že takhle přece v běžných domácnostech chodí. Klienti se sami rozhodují, co a kdy budou dělat. Mnozí z nich dokonce pracují v chráněných dílnách,“ uvedl Daniel Lindenberg, ředitel Domova Pata.
Podle Lindenberga funguje domácnost klientů, kteří se potýkají s nějakou formou zdravotního postižení a potřebují nízkou formu podpory, takřka jako každá jiná. „Jen s tím rozdílem, že do k ním docházejí naši zaměstnanci. Pomohou například s financemi, nakupováním, vařením, žehlením. Fungují jako doprovod k lékaři, do chráněných dílen nebo kamkoli jinam,“ konstatoval ředitel.
Pro řadu klientů byla transformace sociálních služeb velká změna, na kterou si museli postupně zvyknout. „Pro klienty žijící od dětství v ústavu to je obrovské novum. Na tuto změnu se připravovali delší dobu. Ještě v ústavním zařízení jsme v omezeném rozsahu některé činnosti simulovali. Záleží na tom, jakou míru podpory lidé potřebují a hlavně, jestli změnu sami chtějí,“ uvedl ředitel Lindenberg.
Klienti mají co nejvíce svobody
Část klientů zpočátku v nových podmínkách pasivně čekala na to, až se půjde na oběd nebo se společně vydají umýt. „Nemohli pochopit, že řadu věcí budou organizovat sami a po svém. Chyběla jim samostatnost. Je ale třeba říci, že to pro ně bylo těžké. Dříve se rozhodovali pouze v omezené míře. A správně se rozhodnout, zejména když je možnost výběru, je někdy obtížné pro každého,“ poznamenal Lindenberg.
Podle sociální pracovnice Jitky Ernestové se komunitní systém od ústavního liší tím, že zvyšuje důstojnost klientů. „V tomto systému mají klienti co nejvyšší míru svobody, jakou vzhledem ke svému omezení mohou mít. Pokud to jde, vozíme klienty například ke kadeřnici, na nákup potravin, oblečení. Snažíme se, aby mohli prožít pokud možno běžný život jako každý z nás,“ doplňuje Jitka Ernestová.
Nikdo na nás nemyslel, zlobí se kvůli zavírání bezbariérových pošt postižení |
Transformace sociálních služeb byla v jistém smyslu náročná i pro personál. Například zaměstnanci kuchyně či prádelny už nejsou potřeba. „Zvýšili jsme však počty pracovníků v přímé péči, kteří s klienty individuálně pracují. Je to velmi náročná práce a navíc úplně jiná než v ústavu. Nově mají tito lidé velkou míru samostatnosti, a tedy i zodpovědnosti,“ konstatoval ředitel Lindenberg.
Ačkoliv se v ústavu všichni na změny dlouho připravovali a mohli využít například řady školení a různých podpor, dost velká část zaměstnanců podle ředitele Lindenberga z nově koncipovaných služeb odchází. „Někomu to zkrátka nevyhovuje. Ale jsou tací, kteří jsou rádi za možnost, že si mohou systém své práce řídit sami,“ dodal ředitel.