Racionální inženýr Julius Schmitke přijíždí do Krušných hor, aby opravil skřípající větrník. Přitom se ale v mlžných lesích pokouší najít vlastní duši. Takový příběh rozehrál se svými kolegy režisér Štěpán Altrichter, který je jedním z tvůrců přítomných na karlovarském festivalu.
Jejich mysteriózní detektivní komedie Schmitke už přehlídek absolvovala několik a premiéru si odbyla pro Evropany na dost neobvyklém místě - na festivalu v Jižní Koreji. „K filmu, který má české a německé titulky, tak přibyly ještě korejské - ty se promítají shora dolů,“ vzpomíná Štěpán Altrichter.
Štěpán AltrichterNarodil se v roce 1981 v Brně, vyrůstal v Praze a v Německu, žije v Berlíně, kde studoval filozofii a psychologii, později režii na pražské FAMU a postupimské Hochschule für Film und Fernsehen. Snímek Schmitke je jeho celovečerní debut. Promítání v Abertamech pátek 22.00 Schmitke sobota 21.00 Fotokvíz z Krušných hor, Dronesaurus v Krušných horách, Echo hor, Dobyvatelé ztracených štol |
Jihokorejci mají zcela odlišnou kulturu, jak česko-německý snímek přijali?
Film má takový specifický český humor, a tak jsem nevěděl, jestli tomu budou vůbec rozumět. Vzali to ale dobře a sály byly plné. Možná víc se jim zalíbila mystická stránka, kterou porovnávali s japonskou kulturou.
Česká premiéra čekala Schmitkeho na Febiofestu, byl na plzeňském Finále, teď je ve Varech. Jak ho berou čeští diváci?
Asi největší trému jsem měl před premiérou na Febiofestu. Film si totiž nebere servítky před Němci ani před Čechy a nevěděl jsem, jestli to někoho neurazí, ale to se nestalo. Měl jsem hroznou radost, že film promítneme tady. Přece jen je to snímek, který vychází z české filmové kultury, a jsem rád, že ho tady diváci přijali tak dobře.
Poté, co film opustí festival, ho promítnete v Abertamech. Není tady ještě téma česko-německých vztahů příliš citlivé?
Nedělali jsme ho jako reklamní spot. Už několik lidí nám říkalo, že kdyby existoval slogan pro Krušné hory, zněl by: Krušné hory - láska na druhý pohled. Mají začarovanou krajinu, film je pohádka, ale není uhlazená, vidět jsou i ty temnější kouty. Myslím, že je z toho poznat, že jde o příběh německého inženýra, který v životě nic nemá, ani chuť do života, přijede do Krušných hor a najde ji.
Žánrově je film těžko zařaditelný. To jste chtěli od počátku?
Možná jsme to trošku přepískli, ale je to studentský film. Vzali jsme jej jako experiment s tím, že chceme vyzkoušet něco, co se líbí nám i našim kamarádům, a doufali jsme, že se to bude líbit také jiným lidem. Zvláště německé filmové fondy po nás několikrát chtěly, abychom ho zařadili do nějakého šuplíku.
Kromě profesionálů jste obsadili i zdejší neherce. Jak se s nimi spolupracovalo?
Bylo to báječné! Od začátku jsem to takto chtěl, protože jsme scénář psali tehdy, když jsme tam jezdili, což bylo velmi často, hlavně do Abertam a okolí. Věděli jsme, že jsme studenti a nemáme peníze, takže scénář píšeme podle míst, která najdeme, lidí, které potkáme, a vůbec jsme to nehrotili. Bylo mi moc sympatické, že když jsme přišli do Bobra (abertamská restaurace U Bobra -pozn. redakce), lidé se nám nevnucovali, že si chtějí zahrát. Nějací FAMáci jim byli celkem jedno.
Objevili jste u někoho nečekaný herecký talent?
U všech, kteří tam hrajou, a určitě jich tam je ještě víc, na které jsme nepřišli. Ale zmínil jsem Bobra -tam si zahrálo obecenstvo, které tam obyčejně bývá, včetně pana hospodského. Byli jsme úplně na větvi, jak byli skvělí. Nabádali jsme je, ať se přihlásí na DAMU.
Když nyní lidé Schmitkeho nestihnou, kde ho uvidí?
Nemůžeme jej dát do každého multiplexu, ale 13. srpna jde do kin po republice. Chtěli bychom ho nasadit do těch menších artových. Co nejvíc promítání se ale budeme snažit udělat tady - v regionu, kde jsme ho natáčeli. Doufám, že až ho uvidí lidé z Abertam, tak nás nezlynčují. Od začátku jsme chtěli, aby byl k vidění na karlovarském festivalu. Celou dobu to ale bereme tak, že Karlovy Vary jsou taková vedlejší akce k našemu promítání v Abertamech.
Co plánujete dál? Vrátíte se někdy do Krušných hor?
Soukromě do nich samozřejmě jezdím a filmově mi připadají jako báječná krajina. Už několik filmařů se mě na ně ptalo, takže myslím, že točit se v nich bude častěji. Já teď zrovna plánuji projekt, který se odehrává v 90. letech, když jsem byl malý. Přestěhovali jsme se z Čech do Německa, protože tatínek byl muzikant a stěhovali jsme se pořád. Nějakým nedorozuměním, protože nikdo od nás nemluvil německy, mě dali do ryze dívčí školy. O tom bych chtěl natočit komedii. Kdybych měl někdy možnost, natáčet komerčně náročnější film, třeba pohádku, tak v krásné krajině Krušných hor. Říkal jsem, že kdyby mohl Peter Jackson natáčet Pána prstenů v Evropě, natáčel by ho asi tady.
