Jedním z průvodců byl vedoucí hrázný Martin Uhlík. Ten už na přehradě žije patnáct let.
„Sedm let jsem tady pracoval s dědou jako pomocník hrázného a od roku 2013 jsem tady vedoucí hrázný,“ představil se Uhlík.
Mimořádná prohlídka přehrady Horka |
Žije tady s rodinou, a jak sám říká, jsou tu všichni spokojení. „Žena už před svatbou věděla, do čeho jde, že tady bydlím, mám tu domov, jezdila sem za mnou na víkendy. Věděla, že mám k přehradě vztah. Je tady spokojená, říká, že by neměnila,“ dodává.
Ani s tou odlehlostí přehrady to není tak hrozné. Uhlíkovi mají dvě malé děti, se synem Matějem jezdí pravidelně na fotbalové tréninky, o víkendu pak na zápasy. Rádi se pak vracejí domů, kde je klid.
„Běžný den hrázného začíná v půl sedmé ráno, musíme vodní dílo obejít, zkontrolovat průsaky, teploty vody a vzduchu, sledujeme stav vody v nádrži. Potom všechno sepsat, zkontrolovat a nahlásit na vodohospodářský dispečink do Chomutova. Pak se dělá, co je třeba, musíme sekat trávu, čistit komunikace, udržovat techniku,“ líčí běžný pracovní den.
Vodní dílo Horka
|
Takzvaná vzdušná líc hráze je tvořena dvěma hektary zatravněné plochy. O tu se stará malé stádo ovcí. „Krásně to posekají, tedy spasou, k tomu rozdupávají krtince a temlují drn,“ vysvětluje Uhlík výhodu ovcí proti normální sekačce.
Na Horce mají čtyři vodní elektrárny se čtyřmi různými typy turbín, což není zrovna obvyklé.
Přestože má vodní nádrž Horka nejčistší vodu v širokém okolí, koupat se tady nikdo nesmí, přístup mají zakázaný i rybáři. „Vstup je bezpodmínečně zakázán. Na vytipovaných místech jsou i fotopasti. Policistům z Habartova se už podařilo zadržet pytláky,“ varoval Uhlík před nepovolenou návštěvou vodního díla.
Pytláky lákají zejména místní dravé ryby, jako jsou štiky, candáti nebo sumci. Ti ale slouží jako indikátor čistoty vody. Vodohospodáři je v pravidelných intervalech loví a v laboratořích pak testují na přítomnost nejrůznějších látek.
Vodní nádrž Horka se začala stavět v roce 1966 a dokončena byla o tři roky později. Hlavním důvodem bylo zásobování vodou pro nedaleký Sokolov, který se v té době hodně rozrostl kvůli těžbě hnědého uhlí. Sokolov dříve pitnou vodu odebíral ze vzdálených Nebanic.
Kvůli stavbě přehrady se likvidovala dvacítka domů v údolí Libockého potoka. Z toho šest objektů byly mlýny. Za své vzala i stáčírna minerálních vod na jednom z místních pramenů.
Hráz Horky je sypaná zemí se středním hlinitým těsněním. Její zajímavostí je šachtový bezpečnostní přeliv. Je čtyřicet metrů vysoký a nahoře má betonové usměrňovače proudu vody. Dokáže odvádět až 135 kubíků vody za sekundu. „Díky usměrňovačům se voda točí po obvodu a nepadá přímo dolů. Má takovou sílu, že by dokázala beton porušit,“ vysvětlil vedoucí hrázný.
Horka je hlavně vodárenská nádrž, dokáže ale zabránit i povodním. Původně byla stavěná na stoletou vodu, po úpravách ale zvládne i desetitisíciletou vodu.
