"Předtím tři postižené dívky používaly takzvaný schodolez, který byl původně určen jen pro jedno dítě. I kvůli většímu provozu ale začal vypovídat službu. Poslední dobou se rychle vybíjela baterie nebo se zařízení zastavilo v polovině schodiště. Protože jsou třídy v prvním patře a šatny s toaletami v přízemí, absolvoval denně cestu i dvanáctkrát," vysvětluje ředitelka školy Ingrid Franková.
Škole tedy nezbylo nic jiného, než pořídit schodišťovou plošinu. Její cena se pohybuje kolem 400 tisíc korun. Sumu se podařilo dát dohromady díky příspěvkům z Nadace Charty 77, Nadace ČEZ, Nadace Olgy Havlové a toužimské firmy OZAP.
"Byl to kolotoč - vypisovat žádosti, vysvětlovat, prosit, nebylo to jednoduché, nicméně jsme sklidili ovoce," těší ředitelku Frankovou.
"Plošina je pro děvčata daleko komfortnější, rychlejší a má méně hlučný způsob přepravy. Asistentkám pedagoga velmi usnadňuje práci a šetří jejich fyzické síly. Na to, jak jsme malá škola, je tato vymoženost menším zázrakem," pochvaluje si třídní učitelka děvčat Alena Bahníková.
