Nocovat bude s parťákem Karlem Machem za severním polárním kruhem ve srubech a také pod stanem.
„Loni jsem ve srubu zažil sedmatřicet stupňů pod nulou, protože byla rozbitá kamna. Dokonce mně zmrzla i moč v láhvi. Venku foukal vítr, takže tam mohlo být k minus čtyřiceti. Stavíme se na šest dní na jezeře Inari, kde si dáme krátký trek. Pak se necháme odvézt taxíkem na rusko-finský hraniční přechod. Z něj půjdeme kousek proti proudu řeky. Přes tundru se divočinou dostaneme do městečka Saariselkä. Národní park Urho Kekkonen mineme po pravé straně,“ řekl Jiří Netopilík krátce před odletem do Finska.
Na letošní severskou expedici vyrazil s parťákem v sobotu 11. února. Letenku si koupil do městečka Ivalo až na samotném severu Finska. Ivalo sloužila jako základna pro turisty, kteří se vydávají dále za poznáním krás Laponska.
Zapřaženi do sáněk ujedou v severské divočině 160 kilometrů
Oba muži počítají, že zapřaženi do sáněk ujedou na běžkách v severské divočině přibližně 160 kilometrů. Speciálním plastovým saním se říká půlky. I v největších mrazech zůstávají tvárné a nepraskají. Už z Karlových Varů si veze výprava čokoládu, sušené maso, špek, dehydrované polévky a nudle. Ve třiapůltisícovém městečku Ivalo se musí dokoupit jídlo minimálně na dva týdny. V divoké tundře totiž žádné obchody nejsou.
Cestovatelé předpokládají, že budou zhruba čtyřikrát nocovat pod stanem. Využijí i sruby v blízkosti národního parku Urho Kekkonen. Některé z nich jsou otevřené. A od těch zamčených se dá na správě parku koupit klíč.
„Největší nebezpečí na mne číhá, pokud by nastaly nějaké zdravotní problémy. V Laponsku jsou označené heliporty pro přistání helikoptér. Když by pro mne musel přiletět vrtulník nebo přijet sněžný skútr, tak bych podle mých informací nemusel nic platit. Záchrana života je totiž na prvním místě,“ uvedl Jiří Netopilík. Rodina prý o něj strach nemá. Stačí se jí jen každý den telefonem ozvat, že žije.
A jak to bude s vodou na pití a na vaření? Stačí jen rozehřát sníh. Protože tak vznikne destilovaná voda bez minerálů, musí oba polárníci každé ráno sníst tabletu isostaru. Bez něj by organismus do tří až čtyř dnů zkolaboval.
Žádný talisman si s sebou Jiří Netopilík nevozí. Mnohem užitečnější je podle něj pořádný nůž, kterým krájí chleba a další jídlo. A bere s sebou i konopnou mast proti případným omrzlinám. Ve výbavě nechybí ani značková navigace, kamera a kvalitní fotoaparát, protože obyčejným kompaktem se polární záře bez přepnutí na manuální režim prostě fotografovat nedá.
Návrat do Karlových Varů má dvojice naplánovaný na 1. března. Jiří Netopilík tradičně přiletí domů až o šest kilogramů lehčí. Jak ale říká, za jeden až dva měsíce se dostane na svoji obvyklou váhu.
Jde o jeho třetí výpravu za severní polární kruh. Při té druhé byl loni v národním parku Urho Kekkonen sám, protože jeho parťák si v předvečer odjezdu zlámal žebra.
