Jak uvedl hlavní organizátor, otec Metoděj Kout z Pravoslavné církevní obce ve Františkových Lázních, akce je určená nejen členům církví a pastoračním pracovníkům, ale i všem zájemcům z řad široké veřejnosti. V jejím průběhu budou duchovní, zástupci různých sociálních a zdravotnických organizací, ale i laici společně hovořit o zkušenostech, které na téma doprovázení nasbírali v průběhu své práce.
Co je možné si pod pojmem doprovázení představit?
Především lidskou blízkost a nepředstíraný zájem o druhého. Člověk, který doprovází, má být nablízku někomu, kdo aktuálně prožívá nějakou obtížnou a svízelnou životní událost nebo zásadní zvrat. Má mu být oporou, tím, kdo naslouchá, kdo vytváří bezpečné prostředí, kdo má čas a dokáže nasměrovat na nějaké další návazné odborné poradenství a pomoc. Je tím, kdo povzbudí v pravý čas a ujistí daného člověka, že není na své problémy úplně sám a že existuje cesta ven. Pokud je tedy dotyčný ochoten hledat řešení namísto toho, aby rezignoval.
Jaké složité životní situace řešíte nejčastěji?
Co se týče doprovázení, které je směřované ven z církve, tedy doprovázení lidí, kteří nejsou našimi farníky, pracujeme s lidmi bez domova. Často také doprovázíme pozůstalé, kteří přišli o někoho blízkého. Řešíme ale i situace, kdy má člověk prostě pocit, že se mu v životě, jak se říká, smůla lepí na paty. Že ať udělá, co udělá, vždycky to je špatně. Tady se snažíme tu životní situaci nějak přerámovat, nahlédnout z jiné perspektivy. Aby si člověk uvědomil každodenní dary, které do jeho života i přes prožitou ztrátu přicházejí. Ztráta je pokaždé bolestivá, může nás ale zároveň i mnohé naučit. Může se stát zkušeností, díky které bude člověk větší měrou pozorný k sobě samému i svým blízkým.
Co je podle vás na takovém doprovázení nejtěžší?
Myslím, že jsou to především hranice, které si musíte nastavit a respektovat je. My kněží jsme často první na ráně. Oslovuje nás široké spektrum lidí. Lidé bez domova, lidé s psychickými potížemi, lidé ranění bolestivou ztrátou, osoby po výkonu trestu, lidé, kteří mají finanční problémy. Duchovní by proto měli mít povědomí o tom, kam tyto lidi dál nasměrovat, měli by si ale zároveň i uvědomit limity své odbornosti. Uvedu příklad. S blížící se zimou začíná být čím dál aktuálnější situace lidí bez domova. Jako farář mohu jednorázově poskytnout někomu základní pomoc, promluvit si s ním, vyslechnout ho, ale rozhodně už není v mých silách někoho na ulici dlouhodobě doprovázet nebo řešit jeho svízelnou životní situaci. Navíc někomu mohu, i přes své dobré odhodlání pomoci, naopak spíše ublížit. A to třeba tím, že ho budu utvrzovat v tom, že není třeba plně převzít zodpovědnost za svou svůj život a vyhledat odbornou pomoc. Že když bude nejhůř, pokaždé se někdo jiný postará, nebo se to nějak narychlo „spytlíkuje“. To je ale špatně.
Jaké další problémy řešíte?
Občas se stává, že nás osloví lidé, které podle jejich slov někdo uřknul. Chtějí, aby nad nimi kněz odsloužil obřad exorcismu. Když si ale duchovní dá ten čas a namísto obřadu si s nimi sedne a promluví, tak se mnohdy ukáže, že se za tím pomyslným uřknutím mnohdy skrývá celá paleta neřešených problémů, neakceptovaných ztrát, někdy bohužel i závažné psychické onemocnění, které může být pro daného člověka i jeho okolí ohrožující. Proto je tak důležité, aby duchovní poznal, že tady už končí jeho kompetence a je namístě poradit se například s konzultujícím psychologem a směřovat daného člověka k odborné pomoci.
Jak vznikl nápad uspořádat konferenci věnovanou právě doprovázení?
Letos to bude třináct let od chvíle, kdy jsem byl vysvěcen na kněze. Za tu dobu jsem doprovázel celou řadu lidí v církvi i mimo ni. Jedna z největších zkušeností, které jsem si osvojil, je, že je velmi důležité mít kolem sebe lidi, se kterými se mohu poradit a něco sdílet. Veliké nebezpečí naší farářské profese je moment, kdy začnete věřit tomu, že sami víte všechno nejlépe. Začátkem června jsem si začal klást otázky spojené s doprovázením v různých obtížných situacích, se kterými jsem byl sám nedávno konfrontován. Přemýšlel jsem nad tím, kdo by mi je mohl zodpovědět. Zvedl jsem telefon a zavolal několika zkušeným kolegům. Napadlo mne, že by se to dalo celé sdílet v nějakém širším kruhu. A právě o tom naše konference je – o sdílení dobré praxe, o různých přístupech v doprovázení, o schopnosti naslouchat si navzájem a učit se jedni od druhých.
Kdo všechno se na konferenci objeví?
Přednášet budou zkušení duchovní i laici – odborníci z církve i mimo ni. Pomyslnou červenou nití, která prostupuje celým programem, je duchovní doprovázení a spolupráce směřovaná ven z církve. Konferenci zahájí významný religionista, duchovní a pedagog, profesor Pavel Hošek. Předmětem jeho příspěvku budou biblická východiska doprovázení hledajících. Další témata budou vycházet z praxe. Tedy doprovázení vězňů během výkonu trestu, doprovázení nemocných pacientů na sklonku života, doprovázení osob z LGBTQ+ komunity, osob bez domova, lidí prožívajících krizi smyslu duchovního života a rovněž doprovázení rodičů samoživitelů. Součástí konference je i prohlídka prostor centra pomoci Pečujeme srdcem Cheb a místního Hospice Sv. Jiří jako lokálně důležitých a inspirativních partnerů, od kterých je možné se učit.
Navazujete při pořádání konference na nějakou předchozí zkušenost?
Akce tohoto druhu a rozsahu je v Chebu něčím novým. Mimo různá profesní sdružení vězeňských či nemocničních kaplanů nebo omezených lokálních ekumenických setkání se duchovní různých církví ke společnému vzdělávání a výměně zkušeností příliš nescházejí. To, že se na konferenci sejdou ve větším počtu, je přidanou hodnotou a de facto i velmi dobrým východiskem na cestě společné spolupráce a hledání nových inspirativních cest a způsobů doprovázení. Věřím, že právě pestrost přednášejících i posluchačů bude pro všechny obohacující.
Kdo ještě se vedle vás na přípravách podílí?
Celá řada lidí. Partneři konference jsou již zmíněný Hospic Sv. Jiří a centrum pomoci Pečujeme srdcem. Za představitele místních křesťanských sborů mohu zmínit například Římskokatolickou farnost Cheb, Sbor Bratrské jednoty baptistů v Chebu I. či naši Pravoslavnou církevní obec ve Františkových Lázních. Záštitu konferenci udělil plzeňský biskup Tomáš Holub, dále husitský biskup Lukáš Bujna a synodní senior evangelické církve Pavel Pokorný. Za město Cheb akci osobně zaštítil starosta Jan Vrba. Určitě je dobré zmínit, že díky finanční podpoře města a dalších sponzorů je vstup na konferenci bezplatný.
Mohou se přidat další zájemci o sdílení svých zkušeností?
Stačí se přihlásit. Pro potřeby konference jsme vytvořili facebookové stránky nazvané DuchovniPeceCheb2023, kde je možné najít všechny důležité informace, a to včetně odkazu na elektronické přihlášení. Nebo stačí napsat na můj e-mail otec.metodej@gmail.com a já všechny důležité informace obratem zašlu.
12. května 2023 |
