Neustále má před očima, jak mu syn pomáhal při organizaci koncertů, které se v Rankovicích každoročně konají, jak spolu před měsícem oslavili jeho osmadvacáté narozeniny. Sedí na zahradě svého domu v Rankovicích na Chebsku a v třesoucí ruce svírá cigaretu.
„V hlavě mám prázdno. Nevím, co bude dál, je to ještě moc čerstvé. Člověk se snaží něco dělat, ale ta myšlenka se vrací pořád dokola. Byl to tak hodný kluk, pohodář. Všude ho tu vidím. Je to nespravedlnost,“ říká se smutným úsměvem zlomený otec, který nedokáže pochopit, že mu tu tragickou zprávu ještě stále nikdo oficiálně neohlásil.
Policie ztotožnila tři ze čtyř mrtvých z Vilémova, pomohly testy DNA |
„Za matkou mého syna Olinou už tuším byla kriminálka. Chtěli od ní vzorek DNA. Olina se tam vydala. Říkala, že musí mluvit s šéfem té firmy.“
Přestože si Jiří Petráň v současnosti nedokáže představit, jak bude žít dál, až pochová syna, jedno ví jistě. Podobné neštěstí, při kterém vyhasly čtyři mladé životy, by se už nemělo opakovat. Chce se proto spojit s rodinami dalších obětí a dohodnout se na společném pohnání viníků k odpovědnosti.
„Někdo zaspal, anebo je možná celý systém bezpečnosti práce špatně. A to se musí změnit. Půjdu kvůli tomu třeba i k soudu. Když syn pracoval v Německu, měla parta dělníků k sobě vždy nějakého mistra, který práci koordinoval a dával pozor, aby se něco nestalo. Ale tady se chce na všem ušetřit, stlačit cenu za každou cenu. Na tom mostě dělaly tři společnosti a je vidět, že spolu nekomunikovaly,“ argumentuje Petráň.
Nedokáže pochopit, proč nebyl prostor pod mostem řádně zajištěný. „Ať mi nikdo neříká takovou blbost, že tam neměli co dělat. Přece tam nešli sami od sebe, někdo je tam musel poslat,“ myslí si.
Památce svého syna chce věnovat další devátý ročník minifestivalu undergroundové a alternativní scény, který se v jeho stodole v Rankovicích uskuteční příští léto.
