Martin se s drogami poprvé setkal, když mu bylo patnáct. Zpočátku mu pomáhaly, aby se cítil dobře. Měl pocit, že si ho okolí víc váží, podle svých slov se cítil jako „king“. Svou závislost dokázal dobře skrývat. Postupně ho ale droga ovládla. Dávku musel mít každý den. V žádné práci dlouho nevydržel a peníze chyběly. Tak začal krást, až skončil ve vězení.
„Pracovat se mi nechtělo. Ale peníze jsem potřeboval. Tak jsem to řešil tak, že jsem v obchodě tajně nacpal batoh třeba čokoládou nebo čímkoli jiným. A venku lup prodal za polovinu,“ vzpomíná Martin, kterému jeho „spanilé jízdy“ mezi regály vynesly několikaletý žalář. Když se díky amnestii vrátil po čtyřech měsících za mřížemi domů, věděl, že musí začít znovu a jinak.
Martin byl jedním z klientů chebského Azylového domu Betlém provozovaného plzeňskou diecézní charitou, který na cestě po Karlovarsku v pondělí navštívila ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová-Tominová. Ta z Karlovarska pokračovala do Německa, aby se na vlastní oči přesvědčila, jak problematiku bezdomovectví a opětovného začleňování do běžného života řeší na západ od českých hranic. Obě varianty chce poté porovnat.
„Lidem bez vlastního domova nabízíme celou řadu služeb. Vedle noclehárny pro sedmnáct lidí je to například denní centrum. Tady se lidé mohou osprchovat, vzít si čisté prádlo, dostanou teplý čaj a pečivo,“ vysvětlil ministryni, jak funguje pomoc pro lidi v nouzi ředitel Diecézní charity Plzeň Jiří Lodr.
Dalším stupněm na cestě k běžnému životu je pak ubytování přímo v azylovém domě. „Máme tu místo pro čtyřiadvacet jednotlivců. Poskytujeme zázemí až sedmi osamělým rodičům s dětmi a tři lůžka máme vyhrazena pro krizovou pomoc. To když lidem zničí domov oheň nebo voda. Pro naše klienty můžeme využít čtyři byty, které nám poskytlo město Cheb,“ vypočítala vedoucí azylového domu Alena Samuelová.
V praxi to znamená, že člověk, který se ocitl v tísni, na ulici zůstat nemusí. Pokud bude respektovat pravidla, může až na rok získat bydlení v azylovém domě. Získá tak čas na řešení svých problémů. Kromě bydlení tady může dostat i práci a v dluhové poradně se dozví, jak řešit svoje závazky.
Je to zkrátka způsob, jak se odrazit ode dna, postavit se na vlastní nohy a začít normálně fungovat. „V současné době zaměstnáváme dvaadvacet lidí. Ale s prací je problém. Naštěstí nám v tomto směru vydatně pomáhá město Cheb,“ uvádí Lodr. Míní, že posun v této oblasti vnímají i obyvatelé města.
„Všímají si, že lidé, kteří dřív posedávali u Kauflandu, chodí po městě s logem charity na prsou a že pracují,“ zdůrazňuje. S tím souhlasí i místostarosta Pavel Hojda. „Zaměstnanci charity udržují v pořádku vybraná veřejná prostranství a my jsme s jejich prací spokojeni. Město na tyto aktivity pamatovalo každoročně částkou čtyři miliony korun. Od letošního roku ale dojde v rozpočtu k navýšení, a to na šest milionů,“ dodal Hojda.
Na setkání s ministryní zazněly ale i obavy. Nikdo totiž neví, jak se této oblasti dotkne chystaná novela zákona o sociálních službách, ani co bude poté, až vyschnou evropské dotace, které jsou určeny k tomuto účelu.
