Vzácná lidová tradice přetrvává. Želetavou procházely mlčenlivé Barborky

  • 1
Skupinky mlčících bíle oděných postav - „Barborek“ - v neděli večer obcházely zasněženou Želetavou na Třebíčsku. Městys patří k několika málo obcím na Vysočině, kde se dosud tato starodávná lidová tradice drží. Připomíná se vždy v předvečer svátku sv. Barbory, který připadá na 4. prosinec.

V převlečení za „Barborky“ chodí dívky v kompletně bílém oblečení, přičemž mají zahalenou také tvář. Obchází domácnosti a ty, kteří jim přijdou otevřít, jedna z Barborek bílou peroutkou či mašlovačkou obalenou v mouce pomoučí na tvářích pro zachování dobrého zdraví. Další Barborka předává domácím třešňovou větévku s pupenci, která - pokud do Vánoc vykvete - by měla podle jednoho z podání lidové víry obdarovaným dívkám přinést do roka sňatek.

Dětí dostanou od Barborek sladkosti. Za nadílku barborky mohou od domácích obdržet finanční odměnu. „Co já pamatuju, tak se u nás, a to jak v Želetavě, tak vedle v Bítovánkách, kde já bydlím, tradice pořád historicky drží. Barborky jsou stejné - oblečené do bílého, zahalené tváře. Každý rok ale chodí jiný počet skupinek, jak se kdo domluví,“ řekl želetavský starosta Pavel Malý.

Zatímco ve většině venkovských obcí zvyk zanikl s koncem 19. století, v některých na Vysočině se dosud drží. Zachovávají jej v Opatově na Třebíčsku, v Nížkově na Žďársku či Jitkově na Havlíčkobrodsku a kromě vlastní Želetavy také v želetavských osadách Šašovice a Bítovánky.

Mladší dívky obchází v doprovodu dospělého, starší chodí samy ve skupinkách po dvou či po třech.

V každé z obcí mají Barborky trochu jiný vzhled a jiné zvyky. Zatímco v Želetavě či v Nížkově vůbec nemluví, v Jitkově komunikují s obdarovávanými dětmi. Akce tam zaštiťují hasiči, kteří Barborkám připravují balíčky s nadílkou pro předem domluvené domácnosti. „Barborky promluví s dětmi, děti jim řeknou básničku a dostanou balíček s nadílkou. Tradici u nás přerušil nakrátko jenom covid,“ řekl jitkovský starosta Pavel Kubát.

Nížkovské Barborky zase mají strašidelnější vzhled, kdy jim tváře halí prostěradla s barevně obšitými otvory pro oči a ústa. Mezi skupinkami barborek vládne konkurence, protože ne v každé domácnosti přijmou více skupinek za jeden večer a tak si vykoleduje více ta skupinka, která obchází jako první a nejrychleji. Barborky vždy vychází až po soumraku.

Podle hrůzné křesťanské legendy sv. Barbora žijící ve 3. století byla týrána na příkaz vlastního otce po svém příklonu ke křesťanské víře. Poté, co jí po předcházejícím brutálním mučení sám její otec pro výstrahu ostatním sťal hlavu, anděl Barbořino tělo vlečené k popravišti zahalil bílým plátnem. Tradice obcházení Barborek podle jedné z teorií může navazovat na tradici lidových divadelních her o sv. Barboře, které byly provozovány ještě v 18. století.