Malé děti v letech socialismu to místo milovaly, školáci už podstatně méně. Komunisté a jim věrní se k němu chovali s posvátnou úctou a ostatní lidé si mysleli své. Dnes v Pelhřimově stojí na místě zrušeného normalizačního pomníku 35. výročí osvobození ČSSR Rudou armádou jen masivní nakloněný sokl a několik hranolů z betonu.
Na podstavci, na kterém trůnil sovětský tank T-34/85 s číslem 243, nyní stejně klidně dlí dvoumetrový pařez stromu. Ruka neznámého lidového tvůrce torzo stromu na soklu od tanku dokonce doplnila železnou trubkou. A stejně jako kdysi hlaveň sovětského tanku míří i hlaveň bizarního pařezu na východ.
Ta souvislost ovšem napadne jenom pamětníky, kteří vědí, co vše se s tankem v minulosti dělo. V roce 1979 pisatel oficiální pelhřimovské kroniky u zápisu nazvaného Pomníky zapsal úhledným krasopisem: „Dokončen a odhalen byl pomník Kl. Gottwalda 12. 12. 1979 a tank T 34 jako pomník k 35. výročí osvobození ČSSR v roce 1980.“
Jenže později museli stavitelé pomníku tank otočit, aby jeho hlaveň mířila na západ - koneckonců bylo to nejen ideologické, ale i logičtější, protože Rudá armáda hnala při osvobození německá vojska k západu, nikoli k východu.
Před sedmi lety recesisté na sokl umístili tank z papíru
O rok později se k věci objevil v kronice další zápis: „9. května se asi 3 000 občanů odebralo k památníku osvobození - tanku T 34 na Pražské. Byly tam položeny věnce na počest obětí 2. světové války. Přítomen byl sovětský plukovník Levašov. V našem okrese padlo 41 sovětských vojáků a jejich jména jsou na pomníku u tanku.“
Dva tanky s děly na východ Jestli v éře socialismu byla města Pelhřimov a Jihlava v něčem jako dvojčata, tak tím byly sovětské tanky T-34. V obou městech stály na podobných křižovatkách výpadovek na západním okraji města. Ten jihlavský na svém místě vydržel o pět let déle než tank pelhřimovský. Tank stojící na betonovém podstavci odhalili v Jihlavě za deštivého počasí 9. května 1975. Zatímco u jihlavského tanku zdejším soudruhům nevadilo, že hlaveň tanku z křižovatky na Rantířovské ulici míří na město Jihlavu, a tedy na východ, u pelhřimovského tanku komunisté podobný nedostatek odmítli tolerovat. A tak se slavnostní odhalení v Pelhřimově uskutečnilo dvakrát. Pelhřimovský tank z jeho tvrdého lože 21. dubna 1990 zvedl na další cestu autojeřáb. Dnes je tank exponátem u Nižného Komárniku na krví prolitém bojišti u Dukly. O jihlavském tanku koluje legenda, že když 12. září 1990 naposledy sjížděl z betonového podstavce, tak jeho motor naskočil. |
Účastníkem druhého slavnostního odhalení pomníku osvobození byl tehdy sedmnáctiletý Miroslav Marek z pelhřimovské agentury Dobrý den.
„Předpokládám, že jsem to tehdy vnímal jako otravu, že se dva roky po sobě musíme se školou povinně plahočit k tanku na kopec za město. Ale určitě jsme z toho měli i legraci, že se komunisté sekli a přitom bazírují na takových volovinách,“ vzpomínal Marek.
S kolegy se pak po letech, v září 2011, na místo pelhřimovského tanku znovu vrátil. Na sokl u někdejšího pomníku byl postaven největší papírový model tanku o metrové výšce a dvoumetrové délce.
Na místě by mohla vzniknout křižovatka
Vzpomínku si vybavil také pelhřimovský učitel Milan Jirků.
„Tři žáci z mé třídy vlezli do tanku a otáčeli věží. Chytla je Veřejná bezpečnost, ale protože jeden ze žáků se hlásil na vojenskou školu, tak se to vzalo jako že si zkoušeli bojovou techniku. Hned potom ale poklopy zavařili,“ napsal Jirků.
Dnes je prostor pomníku už delší dobu a zřejmě takový ještě pár let zůstane. A tak vyhlídkové místo s lavičkou a hájkem stromů sloužívá jako skládka ořezaných větví či sutě z oprav silnic.
Za pár let odtud zřejmě zmizí i torzo pomníku osvobození.
„Dojde tam k výstavbě velké okružní křižovatky, je tam stavební uzávěra. Čekáme, až Ředitelství silnic a dálnic začne stavět obchvat s křižovatkou, která bude napojovat pelhřimovský obchvat se směrem na Červenou Řečici a zpátky do města a křížit dálniční přípojku od Humpolce na Jindřichův Hradec,“ popsal místostarosta Pelhřimova Ladislav Med.
„Vyskytla se i myšlenka v souvislosti s integrovanou dopravou kraje, že by se v tom místě mohla zřídit zastávka pro autobusy - točna. Ale osobně se domnívám, že v horizontu tří až pěti let se s tím místem nic zásadního provádět nebude,“ doplnil kolegu další místostarosta Josef Koch.
