Luboš Novák z Pelhřimova patří k nejlepším sprinterům v kraji. Čas na hladkou stovku dokázal stlačit pod jedenáct sekund. Když se před časem v jeho rodném městě stavělo nové multifunkční hřiště, které leží jen pár desítek metrů od jeho bytu, svitla mu naděje, že se dočká i lepších podmínek.
Jenže nově upravená plocha u Základní školy Osvobození mu přinesla méně radosti, než původně očekával. „První problém byl, už když se hřiště otevíralo. Nebylo totiž vůbec jasné, kdy a za jakých podmínek bude otevřené,“ začíná vykládat.
I proto bylo hřiště, které vyšlo městskou kasu na téměř 11 milionů korun, od svého otevření na podzim 2017 téměř pořád pro veřejnost zavřené. Jelikož však chtěl Novák v moderním areálu - který má umělý povrch, plochu pro tenis, volejbal či basketbal, atletický ovál i umělé osvětlení - trénovat, vždy přelezl plot a přes zrezavělou bránu se dostal dovnitř.
„Byla to chyba, to uznávám. Ale jsem prostě zvyklý, že veřejná sportoviště, která jsou postavená za veřejné peníze, bývají volně přístupná. Mělo by se na nich totiž hlavně sportovat,“ tvrdí atlet.
Pro veřejnost je hřiště zdarma jen 18 hodin týdně. Jinak je prázdné
Po drobném incidentu s vedením školy, jež se o hřiště stará, dostal Novák od brány vlastní klíče a mohl si zajít zaběhat, kdy se mu zachtělo. Dnes je však už nemá a musí na plochu chodit podle provozního řádu, který platí od letošního dubna.
Provoz a údržba něco stojí„Dostupnost sportovišť a možnost jejich využití jsou pro pohybové aktivity veřejnosti samozřejmě důležité, na druhou stranu nejsou zdaleka jedinými faktory, které rozhodují o tom, zda lidé sportují. Pokud mají volný přístup na sportoviště zejména děti, je to ideální. Zároveň je však pochopitelné, pokud je vstup na sportoviště zpoplatněn. Rozhodnutí je na každé samosprávě. Záleží na tom, z jakých zdrojů je financována výstavba a provoz konkrétního sportoviště. Je třeba si uvědomit, že provoz a údržba stojí nemalé prostředky.“ - Barbora Žehanová, mluvčí Českého olympijského výboru |
A v něm pro veřejnost zůstalo pouhých 18 hodin v týdnu, kdy si může zasportovat zdarma. Největší šance se nabízí v neděli, to se dá na hřiště volně vstoupit sedm hodin denně. V sobotu je to pět hodin a během pěti pracovních dnů je zadarmo dohromady pouze šest hodin - konkrétně po dvou hodinách od středy do pátku. V pondělí a v úterý se pak musí platit celý den.
„Tohle prostě nechápu. Proč je hřiště dopoledne, a to dokonce i teď o prázdninách, zamčené? Tam není co ukrást. Navíc jsou tam kamery, které to hlídají,“ diví se Novák.
Hřiště u ZŠ Osvobození si však zájemci mohou v časech, kdy není přístupné zdarma, pronajmout. Například plocha pro basketbal vyjde na 200 korun na hodinu. Pronájem atletického oválu stojí 150 korun, jedna dráha pak stojí 20 korun.
Poplatky mají dát možnost rezervace, vysvětluje vedení města
„Zaplatit samozřejmě můžu. Ale kde budu někoho ráno shánět? A hlavně, veřejné sportoviště má být otevřené pro veřejnost,“ stojí si za svým Novák. Proto častěji využívá starší škvárovou dráhu v jiné části města.
Podle jeho názoru je i proto nákladně vybudované hřiště po většinu času prázdné.
Podle místostarosty Josefa Kocha mají poplatky za areál dát zájemcům možnost, aby si mohli plochu rezervovat. „Je to pro lidi, kteří chtějí mít jistotu, že to hřiště mít budou. Nestane se jim tak, že přijdou a bude tam někdo jiný,“ vysvětluje.
Město podle jeho slov sleduje, jak to s návštěvností hřiště vypadá. Přesná čísla však zatím radnice nemá, prý je ještě příliš brzy na hodnocení.
„Byl jsem se tam několikrát podívat a zažil jsem okamžiky, kdy bylo úplně plno, ale i chvíle, kdy tam nikdo nebyl. Každopádně si to vyhodnotíme a buď zůstane ten stav, jaký je, nebo se udělají změny,“ říká místostarosta.
Zdarma? To neexistuje. Poplatek je jednou z podmínek dotace
Pelhřimov však není jediným místem v kraji, kde si zájemci o běhání na dráze musí zaplatit. Ještě hlouběji do kapsy musí amatérští sportovci sáhnout v Jihlavě. Na atletickém stadionu v ulici Na Stoupách, který byl také postaven za veřejné peníze, si zadarmo nezaběhají vůbec. „Tato možnost neexistuje,“ potvrzuje Martin Málek, mluvčí Služeb města Jihlavy (SMJ), které areál spravují.
Před časem to na vlastní kůži poznal i jeden z trenérů fotbalového klubu FC Vysočina. Když se chtěl ve volném čase vyklusat, tvrdě narazil. Správce neobměkčil ani tím, že si přišel zaběhat pro zábavu.
Pronajmout si v Jihlavě ovál vyjde na 200 korun na hodinu. Nově si zájemci mohou pronajmout i jen jednu dráhu. Ta vyjde na 60 korun.
Šance, že by se v krajském městě dostali v dohledné době na dráhu zdarma, je v současné chvíli mizivá. „Užívání sportoviště musí být někým hrazeno. Je to v podmínkách dotace na výstavbu ze strany ROP. Zde je stanovena udržitelnost projektu na dobu pěti let, takže tedy až do roku 2020,“ vysvětluje Málek.
Sportoviště, kde se nic neplatí, bývají obvykle plná lidí
Pelhřimov s Jihlavou jsou však na Vysočině v tomto směru výjimkou. Například na atletických stadionech v Třebíči nebo Pacově si může kdokoliv kdykoliv přijít zaběhat a nestojí ho to ani korunu. Stejná situace je i v Novém Městě na Moravě, které se dá s lehkou nadsázkou označit jako hlavní město sportu v kraji.
„Sportoviště pronajímáme, pouze když si tam nějaký oddíl uspořádá soustředění. Jinak veřejnost tam může běžně přijít a volně skákat, běhat, házet... Přijít tam může kdokoliv,“ přibližuje Petr Hubáček, předseda tamního atletického oddílu.
Všichni oslovení představitelé klubů v místech, kde jsou atletické dráhy přístupné zdarma, se shodují na jednom. Lidé je využívají a chodí tam pravidelně běhat.
