Miloslav Gajdorus žije ve Ždírci nad Doubravou. Letos v lednu mu bylo osmdesát let. Prožil život, jako málokdo. Vystudovaný chemik a někdejší hlavní technolog mlékárny v Hlinsku byl po roce 1968 perzekvovaný i odsouzený. Jeho útrapy by vydaly na knihu. Tu také – o demokracii po česku – později napsal.
Po listopadu 89 se naopak na dvanáct let stal oblíbeným a uznávaným místostarostou. Po konci kariéry se začal věnovat neobvyklé zálibě. Už dvacet let zkoumá léčivé účinky konopí. Tak trochu a víceméně nechtěně mu k tomu dopomohl jeho syn.
„Prožil si svá teenegerská léta a marihuanu zkoušel. Já ho za to peskoval. On mi neustále vysvětloval, že ta rostlina má až zázračné vlastnosti, že pomáhá lidskému zdraví. Já to nikdy nekouřil, ale začal jsem si o tom zjišťovat víc a do problematiky pronikat,“ vrací se do minulosti Miloslav Gajdorus.
V té době trpěl poměrně silnou lupénkou. Z konopí tudíž zkoušel vyrábět mastičky a koncentráty. Zjistil, že mu pomáhají. Je přesvědčený, že přípravky mají pozitivní účinky i při léčbě rakoviny. Mnozí ho však kvůli tomu mají za šarlatána.
„Jen jsem vyslovil konopí, všichni se lekli“
Sám tvrdí, že oslovil lékaře, aby se o jeho přípravky začali zajímat. Bez úspěchu. „Bylo na nich vidět, že jsou odtažití. Jen jsem vyslovil slovo konopí, všichni se lekli. Konopí je tenký led,“ říká.
Připouští, že téměř každý ve Ždírci ví, že pěstuje konopí. Hned ale upozorňuje, že dosud žádné oplétačky se zákonem kvůli tomu neměl. A to nepoužívá konopí technické, nýbrž kvalitnější konopí indické. „Technické jsem zkoušel, ale není to ono. Neobsahuje účinné látky,“ vysvětluje.
Ví, že na zahradě může pěstovat nejvýše pět rostlinek marihuany najednou. „To je pak jen přestupek a to bych si obhájil. Víc si nerisknu,“ zdůrazňuje. I proto doma dokáže připravit jen pár vzorků. Pokud je přípravku potřeba víc, musí si zájemce dodat konopí své.
„Nasuším, rozdrtím, zaliju extrakčním činidlem, nechám deset minut, odpařím a dostanu ‚slzy‘. Je to jednoduché jako facka. Jde tam o to extrakční činidlo,“ popisuje Gajdorus výrobu. Do větších podrobností nezachází, je to jeho know-how.
Jako chemik ví, jak na to. Stačí pár kastrolů
K výrobě nepotřebuje žádnou speciální výbavu. „Dělám to doma, stačí jen pár kastrolů na odpaření. Jsem chemik, tak vím jak to udělat,“ podotýká s tím, že nejtěžší je sehnat ono extrakční činidlo. Občas se mu to podaří až v zahraničí.
Nejnáročnější na celé proceduře podle něho bylo zjistit, jak velké koncentrace jsou účinné. Byla to mnohaletá série pokusů a zkoušek. Dnes tvrdí, že užívání konopí nemá žádné nežádoucí účinky. „Dělám to už dvacet let a žádné jsem nezjistil. Copak na mě nějaké vidíte?“ rozesměje se štíhlý vitální osmdesátník.
Život Miloslava Gajdoruse tak píše další neobyčejnou kapitolu. A že už jich má za sebou! Ve druhé polovině 60. let krátce po vysoké škole nastoupil do mlékárny v Hlinsku. V podniku, který ovládali kovaní komunisté bez odbornosti, byl inženýr z oblasti potravinářství vítanou posilou.
V roce 1968 ještě stihl ve Ždírci spoluzaložit Klub angažovaných nestraníků (KAN), srpnová invaze sovětských vojsk však znamenala konec ideálů. Tečku pak udělala příhoda z areálu fabriky. Když ráno přicházel Gajdorus do práce, všiml si, že na střeše nevidí pěticípou hvězdu, symbol podniku. Někdo se ji pokusil sundat, ale podařilo se mu ji jen povalit.
Za sundání hvězdy dostal tříletou podmínku
„Začínalo být teplo a ta pěticípá rudá hvězda ležela jen na lepenkové střeše. Došlo mi, že během dne se ta těžká ocelová konstrukce může zarýt do lepenky. Kdyby začalo pršet, dešťová voda mohla natéct do sunaru. Nařídil jsem tedy, aby hvězda byla zlikvidována. A to byl začátek mého konce,“ popisoval Miloslav Gajdorus pro projekt Paměť národa.
Nedlouho poté se událost začala prošetřovat. Ačkoliv si sám zjistil, kdo se pokusil hvězdu sundat, vedení podniku se nikdo neozval. A tak byl potrestán Gajdorus. Z pozice technologa byl sesazen a v roce 1971 za sundání hvězdy u soudu dokonce dostal tříletou podmínku. Založení KAN mu bylo přičteno k tíži.
Až do listopadu 1989 mohl vykonávat jen dělnické profese. Pracoval například v JZD nebo jako lesník. Po pádu komunistického režimu byl pozván na ustavující shromáždění vedení Ždírce. Ke svému překvapení byl navržen na starostu tehdy ještě obce.
„Odmítl jsem, takové ambice jsem nikdy neměl. Do funkce se ale velice hodil můj kamarád Honza Martinec. Ten byl pro takovou pozici jako stvořený. Stal se tak starostou a já jeho zástupcem,“ vzpomněl Gajdorus.
Pomohl povýšit Ždírec na město
Tandemu se dařilo. Za jejich působení byl Ždírec mimo jiné povýšen na město, dočkal se velkého rozkvětu i příchodu respektovaných zaměstnavatelů. Počet obyvatel se zvedl o deset procent a poprvé v historii překročil tři tisíce.
Gajdorus se osobně angažoval i ve svém oblíbeném fotbale. Na přelomu tisíciletí hrál Ždírec divizi, tehdy nejvyšší soutěž na celém Havlíčkobrodsku.
Z postu místostarosty Miloslav Gajdorus odešel v roce 2002, ve svých šedesáti letech. Od té doby se věnuje zkoumání léčebných účinků konopí.
