„Vyprávěla jsem svým dětem pohádky, které jsem si každý večer vymýšlela. Jenže ony je chtěly za dva dny vyprávět znovu – a znovu ty samé. A protože už jsem si je samozřejmě nepamatovala, začala jsem si je zapisovat,“ popsala autorka původní impulz k sepsání pohádkové knížky.
A jak to bylo s tou radou od staré želvičky? Zápletkou pohádky je, že ředitel jisté zoologické zahrady nemá dost peněz, a tak zoo hrozí zrušení.
„Jenže to je zvířátkům v zoo líto. Kam by se pak děti na ně chodily dívat? A tak zvířátka plánují, jak zoo pomoci. Mezi nimi je stará želvička, které je už 250 let, takže hodně pamatuje, a želvy, jak se říká, mají dobrou paměť,“ naznačuje Teplá.
Poklad kdysi ukryli loupežníci do jeskyně
Želva si vzpomene, že když byla mladá, bývali ještě loupežníci a ti si ukryli truhlu s pokladem do jeskyně ve skále nedaleko současné zoo.
Zvířátka se tedy domluví, poklad v jeskyni najdou a donesou ho do zahrady. Tam ho ukryjí u výběhu krokodýla, kde potom ředitel zoo při čištění přítoku vody truhlu s pokladem najde. „Za peníze z odměny za nález může nejen opravit zoo, ale sehnat do ní i další zvířátka,“ doplňuje autorka knihy.
Právě pohádka o zoologické zahradě je prý u malých posluchačů, případně čtenářů jejích pohádek nejpopulárnější.
„Pohádka musí být jednoduchá, srozumitelná a musí v ní být něco, co si děti umí představit. Stejné vlastnosti musí mít i ilustrace k dětským knížkám, proto je tak těžké je vytvořit, aby se dětem líbily,“ míní Pavla Teplá Janáková.
Ilustrace pro její prvotinu vytvořila Bára Kolmanová. „Její obrázky naplnily mou představu, jsem s nimi velmi spokojená,“ řekla Teplá.
Reakce dětí na své pohádky autorka zjišťuje čteními z knížky na jihlavských mateřských školách a v přípravných třídách. „Ráda bych pohádky četla i dětem na dětském oddělení nemocnice, snad to vyjde,“ věří spisovatelka.
Základem všech příběhů pohádek z knížky jsou události, které zažila, nebo je slyšela.
„Jela jsem s dětmi na přehradu a pak jsem o tom napsala pohádku. Nebo mi synek řekl, ať napíšu pohádku o kamionu. ‚No jo, napíšu,‘ řekla jsem. Ale právě tahle mi nakonec dala nejvíc zabrat,“ směje se.
Všechny pohádky jsou ze současnosti a přáním autorky bylo, aby vždycky obsahovaly pro děti i poučení. „Že je dobré pomáhat druhým, poděkovat, když něco dostanu, nechtít ocenění jenom sám pro sebe, neposmívat se někomu jen proto, že třeba vypadá jinak než já,“ popisuje Teplá.
Jak upoutat hyperaktivní děti
Knížku pohádek psala zhruba rok. Už nyní však pracuje na dalších pohádkách. „Věřím, že se v příštím roce další knížku povede vydat,“ doufá čtyřicetiletá autorka.
Největší odměnou pro ni prý je, když vidí, že její pohádky upoutají i děti, které je jinak obtížné zabavit. „Jednomu hyperaktivnímu kloučkovi pohádky koupila babička a říkala, že je těžké upoutat něčím na delší dobu jeho pozornost. Že prý ho pohádky nebaví, nevydrží u nich. Moje pohádky ho ale bavily tolik, že vydržel poslouchat hned tři za sebou. Pak jsme se potkali, a on mi povídá: ‚Teto, ty by sis za ty pohádky zasloužila medaili. Ale já ji nemám, tak ti dám vyznamenání!‘ a dal mi takovou placičku. A já ji mám jako talismánek. To byla pro mě ta nejkrásnější odměna,“ potěšilo Teplou.
Nekopíruje slavné autory
Má ráda klasiky české pohádky, jako byli třeba Václav Čtvrtek nebo Božena Němcová. Svými pohádkami pro předškolní a mladší školní děti se je ale prý nesnaží kopírovat.
Dobré ohlasy od dětí i rodičů ji motivují k dalšímu pokračování.
„Ještě nemám novou knížku dopsanou a oni si ji už u mne zamlouvají dopředu. Takže ji musím napsat. Ale já už vím, že ji napíšu, myšlenky mám srovnané v hlavě,“ plánuje pohádkářka.
